„Peníze mi pokrývají léky, zeleninu a školné pro mého syna. Dostávám 1 500 rupií, což není moc, ale dává mi to pocit větší nezávislosti a kontroly,“ svěřila se BBC[1] Premila Bhalaviová.
V celé Indii momentálně pobírá vládní příspěvek 118 milionů dospělých žen ze dvanácti států. To ze země činí jeden z největších experimentů v oblasti sociální politiky.
Ženy v domácnosti totiž tvoří obrovskou voličskou základnu, která je příliš velká na to, aby ji bylo možné ignorovat. Částky se pohybují v rozmezí 1 000 až 2 500 rupií (230 až 580 korun) v závislosti na státu. Tyto příjmy představují přibližně pět až dvanáct procent příjmu domácnosti a jsou použity na základní výdaje – vzdělání dětí, potraviny, plyn na vaření a lékařská péče. Příležitostně je ženy využívají i na nákup osobních věcí, zlata, či drobných radostí.
„Bezpodmínečné peněžní transfery signalizují významné rozšíření sociálních systémů indických států ve prospěch žen,“ uvedla profesorka práva a sociální spravedlnosti na King’s College London Prabha Kotiswaranová.
To, co odlišuje Indii od Mexika, Brazílie nebo Indonésie, kde jsou programy peněžních transferů už poměrně rozsáhlé, je absence podmínek. Částky se vyplácejí bez ohledu na to, zda dítě chodí do školy nebo je domácnost pod hranicí chudoby.
První stát Indie, který tyto dotace zavedl, byl Goa v roce 2013. Celý fenomén se ale rozběhl až před začátkem pandemie v roce 2020, kdy severovýchodní Assam zavedl program pro zranitelné ženy. Od té doby se peníze ženám staly oblíbeným nástrojem politiků.
Jen pár týdnů před volbami v jednom z nejchudších indických států Bihár převedla vláda do programu na podporu živobytí 10 000 rupií (2 300 korun) pro 7,5 milionu žen. Výsledkem byla mnohem vyšší volební účast a drtivé vítězství Indické lidové strany. Kritici však tento přístup označují za zjevné kupování hlasů.
Emancipace indických žen
Podle průzkumů strávily v roce 2024 ženy v Indii péčí o domácnost téměř pět hodin denně. To je 7,6krát více než muži. Tato nerovnoměrná zátěž vysvětluje přetrvávající nízký podíl žen na trhu práce. Odborníci tvrdí, že dotace nerovnováhu alespoň uznávají.
Je to ale dostačující? Důkazy jsou zatím omezené, ovšem studie z letošního roku provedená v Maháráštře zjistila, že 30 procent žen, které mají na podporu nárok, se nezaregistrovalo. Důvody jsou různé, ať už problémy s doklady, nebo pocit soběstačnosti. Na druhou stranu měly téměř všechny zaregistrované ženy kontrolu nad vlastními bankovními účty.
To potvrzuje i průzkum z roku 2023 v Západním Bengálsku. Ten ukázal, že 90 procent respondentek si své účty spravuje samo a 86 procent rozhoduje o tom, jak peníze utratí.
Indky tvrdí, že pravidelný příjem jim poskytuje pocit jistoty, vlastní iniciativy a duševní pohody. Většina z nich by ale stále upřednostnila běžné placené zaměstnání a jen malá část z nich chápe program jako kompenzaci za neplacenou péči o domácnost.
Podle výzkumníků je potřeba ještě prohloubit finanční gramotnost. Přestože jsou bezpodmínečné finanční převody teprve v počáteční fázi, už teď je zřejmé, že malé, pravidelné částky vyplácené přímo ženám mohou nenápadným, ale významným způsobem vybalancovat sílu v každé domácnosti.