Na co zírá mašinfíra: Změřili jsme cukrovarskou lokálku z Kouřimi do Peček

Trať z Peček přes Bošice do Zásmuk s odbočkami do Kouřimi a Svojšic postavila v roce 1882 Rakouská společnost místních drah (ÖLEG). Lokálka spojovala hned čtyři velké cukrovary na Kolínsku, Pečky, Plaňany, Svojšice a Zásmuky. Právě doprava cukru a cukrové řepy byla v historii tratě nejzásadnější.

Už dva roky po svém vzniku se lokálka dostala do rukou Rakousko-uherské státní dráhy (StEG), která se rozhodla dráhu prodloužit až do Bečvár (samozřejmě s odbočkou do tamního cukrovaru).

Koncesi na tento úsek StEG získal v listopadu 1886 a už v srpnu 1887 vyjely do Bečvár první vlaky. V prvních letech ale tato část dráhy fungovala jen jako vlečka, teprve po dokončení tratě Kolín – Ledečko se osobní vlaky rozjely z Peček až do Bečvár.

Dráha se úspěšně rozvíjela i po vzniku Československa, například v roce 1931 jezdily mezi Pečkami a Bečváry tři páry vlaků, které obsluhovaly i odbočku do Kouřimi. Nejvyužívanější byla trať samozřejmě především v době řepné kampaně.

Největší frekvenci osobních spojů zažila trať na konci 80. let 20. století. Jízdní řád 1988/89 zaznamenal mezi Pečkami a Kouřimí celkem čtrnáct párů vlaků. Jenže už o pár let později začala nákladní i osobní doprava upadat. Cukrovary se zrušily a vlakům začaly konkurovat autobusy a hlavně auta. V roce 2006 přestal Středočeský kraj objednávat pravidelnou osobní dopravu na úseku Bošice – Bečváry, do Kouřimi byla doprava silně regulovaná.

Druhý dech trať chytila se společností KŽC Doprava, která od roku 2007 provozovala mezi Pečkami a Bečváry sezonní víkendový spoj Podlipanský motoráček. Toto období skončilo o třináct let později, v roce 2021 už motoráky KŽC na trať 012 nevyjely.

V posledních letech měla trať několikrát namále. Třeba po povodních v roce 2013, kdy rozvodněná Výrovka na řadě míst podemlela a odplavila těleso dráhy. O osm let později se pak lokálka dostala na soupis tratí, kde se měl provoz zastavit. Vlaky měly jezdit jen z Peček do zastávky Plaňany zast. a odtud měly cestující do Kouřimi vozit autobusy. Naštěstí se ale proti tomuto plánu vzedmula vlna nevole, vlaky mezi Pečkami a Kouřimí jezdí dál.

Kromě osobních vlaků Českých drah, které zajišťují především motoráky Českých drah, se minimálně jednou do roka musí na trati objevit měřící drezína Správy železnic^[1]. Jedné této měřící jízdy jsme se zúčastnili s kamerou.

Trasu z Kouřimi do Peček si můžete projet zrychleně za čtyři minuty:

Z náhorní planiny do hlubokého údolí

Naši jízdu žlutou měřící drezínou MD1 Správy železnic^[2] začínáme ve stanici Kouřim^[3]. Starobylé město proslulo natáčením populárního televizního seriálu Bylo nás pět. Ve městě můžete navštívit Muzeum Kouřimska, prohlédnout si zbytky středověkých hradeb ze 13. století nebo zavítat do Muzea lidových staveb. V jednom z novějších českých skanzenů se zatím nachází čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje řada drobnějších památek.

V blízkém okolí pak potkáte Astronomický střed Evropy, průsečík 15. poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, a bájný Lechův kámen, který zmiňuje ve své kronice Václav Hájek z Libočan. U této solitérní skály se údajně usadil slovanský kníže Lech, bratr Praotce Čecha. Dal zapálit oheň, aby jeho bratr na Řípu viděl, kde Lecha najde. Podle onoho kouře dostalo místo svoje jméno, Kouřim.

Vlečky v Kouřimi nejsou příliš využívané

Další stanicí jsou Bošice^[4]. Přestože nádraží se zajímavou prvorepublikovou výpravní budovou stojí na „vídrholci“, potkávají se tady celkem tři tratě. Po jedné jsme přijeli z Kouřimi, prostřední vede do Zásmuk a Bečvár a třetí kdysi končila ve svojšickém cukrovaru.

Z Bošic nebo z následující zastávky Zalešany^[5] se můžete vydat do nedaleké Klášterní Skalice, kde najdete zbytky cisterciáckého kláštera. Stavba z roku 1357 s chrámem Milostné Panny Marie měla konkurovat svatovítské katedrále na Pražském hradě. Dnes se to ovšem ověřit nedá, po nájezdu husitů v roce 1421 klášter vyhořel. Dodnes se dochoval jen pískovcový pilíř, který ovšem dosahuje výšky deseti metrů.

Stanice Bošice

Od Zalešan trať prudce klesá do hlubokého údolí říčky Výrovky. Za zastávkou Žabonosy^[6] koleje vedou přímo po hrázi rybníka Rozkoš.

Zhruba dva kilometry od zastávky leží dva zajímavé turistické cíle. Prvním je středověká tvrz Hradenín, která prochází rekonstrukcí a pomalu se chystá na zpřístupnění veřejnosti. Druhým cílem je přírodní zajímavost Přebozský vodopád na říčce Bečvárce o výšce 7,5 metru.

Měřící drezína Správy železnic^[7] pokračuje dál k severu. U zastávky Plaňany zastávka^[8] je dodnes patrná zrušená vlečka do místního cukrovaru. Dnes na jeho místě stojí nové rodinné domy.

Úsek za stanicí Plaňany^[9] vůbec nevypadá, jako krajina Kolínska, koleje tam procházejí hlubokým údolím podél strmých skalních stěn^[10]. Trať po ocelových mostech několikrát překonává Výrovku^[11].

Ze zastávky Chotusice^[12] je to jen skok do vedlejší obce Chotouň, kde najdete Muzeum traktorů a zemědělských technik. Prohlídky jsou možné po telefonické domluvě, některé exponáty je možné si vyzkoušet. V Chotouni se měl navíc podle pověsti narodit svatý Prokop, takže poblíž kostela sv. Prokopa se můžete napít z údajně zázračné studánky Prokopka.

Lokomotiva 423.0141 v čele nákladního vlaku před zastávkou Chotusice, 14. července 1974

Další zastávkou je Radim^[13], za ní se údolí Výrovky rozšiřuje a rázem se ocitáme v typické krajině Kolínska. Hned za tratí stojí v Radimi renesanční zámek. Čekají vás hned čtyři prohlídkové okruhy, z toho jeden ryze dětský.

Před Pečkami se trať stáčí velkým obloukem vlevo. Do roku 1953 ale koleje vedly přímo, právě kolem tamního cukrovaru. Trať se přeložkou prodloužila zhruba o kilometr.

V dáli zastávka Radim

A už je tu konec naší jízdy, stanice Pečky^[14] na hlavním koridoru Praha – Pardubice – Česká Třebová. Žlutá drezína MD1 Správy železnic^[15] dokončila měření tratě 012 a po pár minutách se vydala na další cestu. Ale o ní zase někdy jindy.

Adblock test (Why?)