Zimní dopoledne. Nad sytě zelenými kopci svítí slunce. Modré nebe je bez mráčku. Křivolaké uličky s bílými domky zejí prázdnotou. Na mladé ženě za barem restaurace El Refugio je na první pohled patrné, že se v jihošpanělském Genalguacilu nenarodila. Má hřívu dlouhých blonďatých vlasů a modré oči. „Já jsem z Německa,“ směje se. „Přistěhovala jsem se sem, protože tohle je úplně jiná Andalusie,“ dodává.
Cestu do Genalguacilu si řidič dodávky a její brzdy musí tvrdě odpracovat. Pokud běžně nevyužíváte brzdění motorem, tak tady mu přijdete na chuť. Z hlavní silnice A-369 je potřeba v Algatocínu odbočit. Silnice sérii brutálních serpentin spadne až do údolí Rio Genal. Když tady zastavíte, zcela jistě ucítíte nelibý pach připečených brzdových destiček.
V podobném duchu cesta šplhá vzhůru. Nicméně toto dobrodružství, které v optimálním případě neprovází setkání s autobusem, či dokonce čtyřnápravovým domíchávačem betonu v protisměru, skončí u malebné obce, která je galerií pod širým nebem.
Genalguacil totiž v roce 1994 vsadil na moderní umění. Andaluská vesnice s šesti sty obyvateli pořádá jednou za dva roky rezidenční pobyty pro umělce, kteří v ateliérech nebo přímo na ulicích tvoří. Jejich díla v Genalguacilu zůstávají a ke cti zdejší samosprávy slouží, že je rozmístila po celé obci a vybavila informačními cedulkami.
V ulicích tak můžete narazit na kamenné, dřevěné, kovové, korkové a keramické skulptury, stejně jako na nástěnné malby, koláže, obrazy, fotografie a další díla. V obci sídlí muzeum soudobého umění (Museo de Arte Contemporaneo Fernando Centeno Lopez).
Velkoryse řešený prostor před kostelem Iglesia de San Pedro Martir de Verona – vlastně obří vyhlídková terasa – nabízí výhled do krajiny i na obhospodařované pozemky přímo pod vesnici. S kostelem souvisí i místní církevní slavnosti, které se konají každoročně od 29. dubna. Představují pro Genalguacil velkou událost: po průvodu za doprovodu místní hudební kapely následuje podle veřejných zdrojů několik dní hudby a tance na hlavním náměstí.
Na kávu či něco snědku můžeme doporučit Restaurante El Refugio přímo pod kostelem, která má vlastní terasu s výhledem. Za dvě kávy, dva pomerančové džusy a dvě snídaně v místním stylu (rozpečený celozrnný chléb, olivový olej, sýr s rozmarýnou a studenou pastou z rajčat) jsme platili 14 euro. Kartu přijali bez mrknutí oka.
U řeky Genal
Celá oblast Serranía de Ronda je protkána hustou sítí turistických tras. Vypravili jsme se k řece Genal na místo, kde se barevné značky v mapě sbíhaly ze všech stran. Jestli cesta do Genalguacilu je řidičským dobrodružstvím, tak sestup ke Genalu je přímo adrenalinová záležitost.
Začíná jako vjezd do pastviny dobytka, kde je potřeba projet kovovou bránou a překonat rošty v silnici. Uzounká silnička střídá povrchy: rozbitý asfalt, štěrkové pasáže a betonové plotny pro odvod přívalových dešťů. Zatáčky jsou nepřehledné a v posledním úseku navíc voda vyhloubila v nezpevněné cestě pořádná koryta.
Genalguacil, brod a můstek přes řeku Ganal v lokalitě Charca de la Escribana, kde se sbíhají turistické stezky.
Upřímně cesta dolů je pocitově větší divočina, než výjezd zpět na hlavní, a nikomu s větším autem, než je naše dodávka – předokolka Fiat Ducato (délka 639 cm, výška 300 cm) – bych sem s klidným svědomím zajíždět nedoporučoval.
Odměnou je malebné místo na soutoku dvou říček Río Genal a Río Amarachal jménem Prado de la Escribana. V létě je to zcela jistě poněkud rušná lokalita (podle veřejných pramenů zde dokonce funguje foodtruck), ale v zimě jsme tady představovali jediné auto s turisty.
Nechybí zde dětské hřiště, piknikový stůl a hlavně oblázky na břehu říčky, které každé dítě dokáže dlouhé minuty házet do dravého proudu. Je to křižovatka turistických tras. Využili jsme červenou značku proti proudu, kde pěšinu kolem vody střídají visuté lávky zavěšené na skalách.
V minulosti na Prado de la Escribana odpočívali poutníci mezi Genalguacinem a Benarrabá, protože to byl nejnižší bod trasy. Kolem vody stávalo i několik mlýnů. Z tichého údolí je krásný výhled na okolní zalesněné kopce, odkud – pokud budete mít štěstí – se ozývá cinkání zvonců pasoucích se koz.
Mohlo by se hodit
 |
Dnes se kolem říčky Genal rozkládají sady citrusů, kempy a i ubytovací zařízení. Paradoxem je, že ačkoliv celá Serranía de Ronda vypadá na první pohled jako pustina bez lidské stopy, opak je pravdou.
Všude v kopcích jsou rozeseté domky a domečky. Podobně malebných bílých vesnic nabízí Serranía de Ronda několik. Od „orlího hnízda“ s maurskou pevností Casares, až po Gaucín, kde silnice A-369 začíná klesat do přímořské roviny.
Dodávkou s dětmiS „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka malou dodávkou Mitsubishi L300. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes. Jedná se o obytnou vestavbu do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterií. Po narození druhého potomka jsme „přistavěli patro“, tedy nechali na dodávku osadit zvedací střechu se spaním. Od poloviny listopadu 2024 jsme byli na čtyřměsíční cestě po Francii, Španělsku a Portugalsku. Sledovat nás můžete na Facebooku[1] , Instagramu[2] nebo na těchto webových stránkách[3]. Vozidlo je pojištěno u společnosti Vansafe[4] a je pravidelně servisováno v Karavan Centru Morava[5].  |
References
- ^ Facebooku (www.facebook.com)
- ^ Instagramu (www.instagram.com)
- ^ těchto webových stránkách (www.camperlovers.cz)
- ^ Vansafe (www.vansafe.cz)
- ^ Karavan Centru Morava (www.karavan-centrum-morava.cz)