Když se narodil, měl šest kilo a v porodnici konstatovali, že tak obrovského novorozence ještě nikdy neviděli. Už tehdy předpovídali, že bude hodně vysoký. A měli pravdu. Vždy byl větší, než bývaly ostatní děti. V pubertě se ale jeho výška vymkla kontrole a dnes má dvě stě šestnáct centimetrů.
„Jsem takový živoucí obr. Kamkoli jdu, lidé se mě ptají, jaké je tam nahoře počasí nebo jestli jsem basketbalista. Jestli se vejdu do letadla a co mám za super auto, že se do něj vejdu. Ptají se mě, kolik měřím, a chtějí se se mnou fotit. Jsou fascinovaní tím, že na ně hledím z takové výšky. Někdy je to úsměvné, ale občas to lidé přehánějí a jejich chování je otravné,“ uvedl muž pro NYpost[1].
Musí si dávat pozor všude, kam chodí. Málokde jsou dostatečně vysoké dveře nebo stropy. Večerky jsou pro něj za trest. Jsou tam úzké chodbičky mezi regály a stropy jsou výrazně nižší. Když může, raději se takovým místům vyhýbá, protože mu není příjemné tam trávit čas. „Jsem jako slon v porcelánu. Stává se mi, že shazuji a rozbíjím věci, protože se prostě jen někam nevejdu. Nenapadlo by mě jít do kina nebo divadla. Sedět tam bych nevydržel. Bolí mě pak kolena a musím se kroutit do podivných pozic, abych si vůbec sedl,“ pokračoval.
Problémem je pro něj ale i obyčejná dovolená. Jednak se na ni musí nějak přepravit a letadlo je pro něj noční můrou právě kvůli místu na nohy. A pak přichází další problém v hotelu. Mají tam malé postele, do kterých se nikdy nevejde a pak mu koukají nohy. Přesto říká, že by neměnil a nechtěl by být menší.
„Už si nedovedu představit, že by to bylo jinak. Je to můj osud. I moje manželka by prý nechtěla jiného muže. Sama má téměř sto devadesát centimetrů,“ smál se. Věří ale, že pro některé lidi vyššího vzrůstu může být život extrémně frustrující. Proto také o svém životě veřejně hovořil, aby ukázal, že ani vysocí jedinci nejsou na světě sami. „Jsme v tom spolu. Rád si s vámi popovídám,“ dodal.