Zpětná vazba je často lepší než knihy, kurzy nebo podcasty. Je konkrétní, mířená přímo na nás a přichází v reálném čase – od lidí, se kterými žijeme, spolupracujeme, tvoříme. Jenže právě proto v nás může také budit odpor, stud, hněv nebo zmatek. A přesto je klíčová.
Radka LojaPsycholožka, lektorka a koučka, autorka knihy „Praktický průvodce transformačním koučinkem a sebekoučinkem – Cesta proměny“, „Emoce pod kontrolou“, „Myšlení pod kontrolou“ a dalších. Vede akreditované kurzy koučinku se zaměřením na celkový osobní rozvoj a leadership, poskytuje individuální koučink, psychoterapii a hypnózu. Je spoluautorkou webu emoční inteligence www.mindtrix.cz[1]. |
Zpětná vazba jako zrcadlo
Není důležité, kdo nám zpětnou vazbu dává – jestli přítel, šéf nebo někdo, s kým si nerozumíme. A někdy přijde i z naprosto nečekaných směrů. Když třeba přednáším v nových botách na vyšším podpatku a po přednášce nemohu chodit, je to taky zpětná vazba. Od těch bot. A celkem výmluvná.
Nezáleží tolik na formě, i když je fajn, pokud je podaná s respektem. Podstatné je, co s ní uděláme my. Přijmout zpětnou vazbu znamená rozlišit, co z ní je pro nás užitečné, a dokázat s tím pracovat.
Mnoho lidí říká, že zvládnou zpětnou vazbu, když je „slušná“. Jenže každý máme jinou představu o tom, co je slušné. Nemůžeme měnit ostatní, ale můžeme kultivovat svou vlastní reakci. A právě v tom je síla.
Typické reakce, které nás nikam neposunou:
- Obhajujeme se – „To nebylo tak myšleno.“
- Útočíme zpět – „A ty jsi minule…“
- Zlehčujeme – „Asi máš pravdu, já vím.“
- Racionalizujeme – „To je jen jeho názor, on je prostě takový a nikomu nepřeje…“
- Mlčíme – navenek klid, uvnitř vřava
- Stáhneme se – uzavřeme se, zmizíme, někdy i dlouhodobě
- Ironizujeme – „No jasně, všechno dělám blbě, děkuju za info.“
- Anebo sáhneme po klasice – „To říkáš jen proto, že tě včera naštval kolega.“ – a máme vystaráno.
Všichni jsme to někdy udělali. Ale nic z toho nás nejspíš neposunulo. Když si to uvědomíme, můžeme začít jinak.
Příběh z praxe
Jan vedl tým v jedné IT firmě. Byl energický, vizionářský, ale jeho kolegové ho často vnímali jako nečitelného a málo empatického, lidé odcházeli do jiných týmů. Nikdo mu to však neřekl – až do chvíle, kdy nový HR manažer udělal anonymní 360° zpětnou vazbu. Jan byl nejdřív hodně zaskočený a bránil se. Věci jako „nevnímá lidi“, „je příliš direktivní“, „nezajímá se“ ho zasáhly. První reakce? Výmluvy, popření, vnitřní obrana, snaha vše vysvětlit.
Nakonec si vzal si na pomoc seniorního kouče, se kterým měl pravidelné schůzky. Pomohl mu to unést, zpracovat – a hlavně s tím naložit. Jan si začal domlouvat pravidelné rozhovory s kolegy, ptal se, zajímal se, učil se naslouchat. Atmosféra v týmu se během několika měsíců výrazně proměnila.
Zpětná vazba někdy bolí. Ale když ji přijmeme, můžeme díky ní vyrůst víc než za roky studia.
Čím výš jste, tím méně upřímnosti dostáváte
Lidé se obávají dát upřímnou zpětnou vazbu nadřízenému. Bojí se konfliktu, ztráty důvěry, postihu. A tak mlčí. Nebo říkají jen to, co chcete slyšet. Čím výš jste, tím větší riziko, že žijete v iluzi. A tím důležitější je naučit se zpětnou vazbu nejen přijímat, ale i aktivně vyhledávat. A hlavně vytvořit bezpečné prostředí, aby vám ji lidé vůbec byli ochotni dát.
Zpětná vazba není útok. Je to pozvánka k růstu
Ne vždy musíme souhlasit. Ale pokud ji přijmeme s respektem – k sobě i k druhému – můžeme se změnit a vyrůst.
Šest kroků, jak začít přijímat zpětnou vazbu s vědomím a klidem:
1. Naladění – ještě než ji slyšíte
Řekněte si: „Každá zpětná vazba je šance něco uvidět jinak.“ Dýchejte. Nechte tělo i mysl otevřené. Není to souboj.
2. Poděkujte – i když to není snadné
Slovy „děkuju, že mi to chceš říct“ nastavíte tón. Zpomalíte. A otevřete prostor pro důvěru. Nepřerušujte. Jen vnímejte, co druhý říká.
3. Nechte to doznít – nespěchejte s reakcí
Nechte zpětnou vazbu v sobě chvilku uzrát. Nehodnoťte, neanalyzujte, jen si ji vyslechněte a přečtěte „vnitřníma očima“. Co to ve mně spouští? Co mě nejvíc zasáhlo? A proč?
4. Rozhodněte se, co z toho je vaše
Nemusíte si brát všechno. Ale něco z toho pravděpodobně vaše je. Co můžete změnit? A jak konkrétně?
5. Oznamte změnu druhým
Pokud na základě zpětné vazby provedete změny, dejte to vědět člověku, který vám ji poskytl. Nejenže tím upevníte důvěru, ale také ukážete, že si zpětné vazby opravdu vážíte.
6. Dělejte z toho návyk
Říkejte si o zpětnou vazbu pravidelně. Přijímejte ji s pokorou – a dejte vědět, jak s ní pracujete. Tím posílíte kulturu otevřenosti a růstu u sebe i u druhých.
Zpětná vazba je vztah. A jako každý vztah, i ona potřebuje důvěru, čas a ochotu vnímat víc než jen slova
Největší přínos může mít často i nevyžádaná a nepřipravená zpětná vazba – od lidí, kterým důvěřujeme. Je to neustálý proces, a pokud se ji učíme přijímat, může to být zpočátku náročné. Ale časem to bude snazší. Nejen, že se zlepšíme v tom, jak zpětnou vazbu zvládáme, ale lidé kolem nás se s námi budou cítit bezpečněji, když nám ji budou chtít dát.
A možná právě teď je ten správný čas se jí přestat bát – a začít ji vítat jako spojence.
References
- ^ www.mindtrix.cz (www.mindtrix.cz)