Naše manželství fungovalo skvěle po praktické stránce. Vzali jsme se, postavili dům, postupně se nám narodily dvě děti, oba máme dobrou práci a zvládáme platit hypotéku, finance jsou v pořádku. Jenže jsme spolu přestali sdílet radost, humor, doteky. Jednoho dne jsem si uvědomil, že si už ani nedokážeme večer říct ‚dobrou noc‘. Prostě si každý z nás zaleze do svého vlastního, odděleného světa. To mě vyděsilo,“ líčí šestačtyřicetiletý Tomáš okamžik, kdy si uvědomil, že sice s manželkou formálně zůstávají spolu, ale fakticky žijí naprosto oddělené životy.
Lidé mají pocit, že musejí zvládnout všechno, a vztah se často ocitá až na konci seznamu priorit – jednoduše na něj nezbývá kapacita. Dnešní zrychlený styl života tomu nahrává.