Petr Pavel, Eva Pavlová a Beáta
Tak toto bylo přání jako hrom! „Chtěla bych se setkat s prezidentem,“ toužila Beáta Gécová z vesnice Raková poblíž Rokycan. A představte si, že se nám i tak mimořádné přání podařilo díky prezidentově vstřícnosti splnit.
Jenže když se Petr Pavel na Hradě z ničeho nic objevil před strnulou devítiletou školačkou, její táta dostal strach. „Lekl jsem se, že to bude průšvih!“ líčí situaci Daniel Géc.
„Hradní tisková mluvčí položila Beátce úvodní dobře míněnou otázku: Tak co bys chtěla panu prezidentovi říct? Jenže moje vystresovaná dcera ze sebe nevydala ani hlásku.“
Ale pojďme popořádku. Pojedeme do Prahy na výlet, oznámili dceři rodiče. „Mně to bylo divné, uprostřed týdne na výlet? A místo školy?“ vypráví Beáta. „Tak jsme vyrazili a šli na procházku k Hradu. Na nádvoří nás vyzvedl nějaký pán, že nám to tam ukáže. Prováděl nás po různých místnostech a ukazoval Zrcadlový salon, Hudební salon, Trůnní sál… Pomyslela jsem si, že to bude nějaké překvápko.“
A taky že bylo, přestože Beátu napadlo, že by mohla potkat prezidenta. „Protože ve škole nám říkali, že pracuje na Pražském hradě.“
No jo, ale to byla jen dětská představa, že je možné hlavu státu na chvíli zahlédnout, jak někde kráčí po chodbě. Ovšem skutečnost vypadala jinak – vlastně úplně neskutečně. A žákyně čtvrté třídy se z ní nějaký čas nemohla vzpamatovat.
„Stáli jsme v místnosti, kde se najednou otevřely tajné dveře, dovnitř vešlo několik lidí a pak jsem uviděla pana prezidenta s paní prezidentovou. Šel ke mně, podal mi ruku a řekl: Ahoj Beátko. Já byla úplně v šoku a strašně jsem se styděla.“
Beáta stála jako zařezaná. „Naštěstí jsou jak pan prezident, tak paní Pavlová velmi příjemní, vlídnými slovy dokázali Beátku jakžtakž uklidnit,“ říká její otec.
Prezident s ní mluvil naprosto přirozeně, takže z toho vzniklo milé setkání a dívka se přece jen osmělila. Dokonce natolik, že na prezidentův dotaz, čím chce jednou být, odpověděla bez ostychu: „Prezidentkou!“ A zeptala se, co by pro to měla udělat.
Jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět. Je podobný jako v televizi. Akorát jsem nečekala, že bude mít tak velkou hlavu.
Beáta
Petr Pavel se pousmál a uchazečce o nejvyšší post v republice poradil, aby se hodně učila, vyznala se v historii a ekonomii, naučila se dobře anglicky a taky aby se zajímala o své okolí a hlavně byla dobrým člověkem.
Paní Pavlová s úsměvem dodala, že když toto všechno Beátka splní a opravdu bude jednou kandidovat, dá jí svůj hlas.
Petr Pavel, Eva Pavlová a Beáta
Beáta se na oplátku prezidenta otázala, čím se on chtěl stát, když byl malý. „Odpověděl, že lesníkem, protože rád chodil do lesa a i dneska, když má čas, si do něj taky zajde.“
A jak se jí Petr Pavel líbil? „Jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět. Je podobný jako v televizi,“ říká a přidává svůj dětský pohled: „Akorát jsem nečekala, že bude mít tak velkou hlavu.“
Setkání trvalo deset, možná patnáct minut. „Pak někdo řekl, pane prezidente, už je čas,“ přibližuje konec návštěvy Daniel Géc. „Prezident se tedy rozloučil: Vidíš, Beátko, takhle to chodí. Podal si s námi ruku a i s paní Pavlovou odešli.“
Gécovi si ještě prohlédli Chrám svatého Víta. „Potom jsme volali bráchovi Jakubovi, že bychom si společně zašli na večeři a všechno mu vyprávěli. Ale říkal, že nemůže,“ dodává Beáta. A maminka Miroslava to komentuje s úsměvem. „Jakub studuje na Ježkově konzervatoři a taky tam pracuje, ale zrovna se nemohl uvolnit. Vidíte, je to kuriózní, prezident si na nás čas udělal, ale náš kluk ho neměl.“