Boží hod je hlavně dnem odpočinku. Po předvánočním shonu, kdy hlavně hospodyňky vaří, smýčí a pečou pro celou rodinu, přijde takový relax docela vhod. Kromě toho se ale i tento sváteční den pojí s řadou zvyků a pověr.
Boží hod: pracovat zakázáno!
Na Boží hod vánoční 25. prosince by se hlavně nemělo zametat, aby se z domu nevymetlo štěstí. Zakázáno je také prát i věšet prádlo a stlát postele. Tyto aktivity by podle pověr mohly přinést neštěstí.
Podle etnografky Ilony Vojancové[1] se v tento den konaly hlavně návštěvy. „Děti měly navštívit své kmotry a poděkovat jim za přízeň. Dostávaly od nich nějaký pamlsek,“ popsala v Českém rozhlase.
Návštěvy, opulentní jídla, sladkosti a bohorovné nicnedělání v minulosti doplňovaly ještě četné návštěvy kostelů a účast na bohoslužbách. Ty božíhodové měly slavnostní ráz a kostely při nich byly bohatě vyzdobené a vybavené jesličkami. Dnes už tato tradice upadá, může ji ale nahradit právě setkávání s blízkými, návštěvy, společné jídlo a rozmluvy.
Adventní půst je v tuto dobu už definitivně za námi a štědrovečerní rybu má na stole vystřídat tučné maso, v Česku nejčastěji vepřové nebo drůbeží. Doplněné bývá zelím a knedlíkem.
Magická moc a střílení
I když pracovat se na Boží hod nemělo, výjimkou bylo pečení chleba a příprava pokrmů. Naši předkové například věřili, že v tento den čerstvě upečený chléb má kouzelnou ochrannou moc. A totéž platilo o čerstvých vejcích, které na Boží hod snesly slepice.
K Božímu hodu vánočnímu 25. prosince se váže ještě jeden zvyk, který je ale spíš lokální. Hojně je doložený na Valašsku[2]. Jde o střílení. Pokud máte dojem, že k Vánocům jako k svátkům klidu a pokoje žádný rámus či ohňostroje nepatří, asi vás překvapí, že časté střílení, dokonce i o Štědrém dni 24. prosince cestou na půlnoční, bývalo na východě Česka opravdu zakořeněnou tradicí.
Citujeme podle článku Richarda Sobotky z kroniky Aloise Bělunka: „Velkého zvukového efektu dosahovala mezi ogary oblíbená střelba z klíčů. K tomu postačil větší klíč s dírkou, hřebík s obroušenou špičkou aby volně vešel do dírky, a kousek šňůrky. Do klíčové dírky střelec nastrouhal síru z několika zápalek, utlačil, vložil hřebík spojený provázkem s klíčem a švihem udeřil hlavičkou hřebíku o kámen. Síra vybuchla. Při silné explozi se mohl klíč roztrhnout a způsobit zranění.“
Střílení bylo hlavně na oslavu, ale třeba v Bystřičce jím také chtěli odradit zloděje na celý rok.
Pranostiky k 25. prosinci
25. prosince lidé také bedlivě sledovali počasí. Z toho, jak se jim tento den jevil, odvozovali v pranostikách,[3] jaká bude zima nebo úroda příští rok. Některé z nich jsou opravdu prastaré a za dochování jejich znění vděčíme profesoru slavistiky Františku Ladislavovi Čelakovskému.
- Když na Boží hod prší, sucho úrodu naruší.
- Padá-li na Boží narození sníh, hodně obilí bude na polích.
- Zelené Vánoce – bílé Velikonoce.
- Jasné Vánoce – hojnost vína a ovoce.
- Světlé Vánoce – ponesou slepice.
- Temná noc vánoční plné stodoly přináší.
References
- ^ etnografky Ilony Vojancové (vysocina.rozhlas.cz)
- ^ doložený na Valašsku (www.okobeskyd.cz)
- ^ pranostikách, (www.ceskezvyky.cz)