Když se dveře kabiny zavřou, není už cesty zpět. Pod nohama se začne rychle ztrácet údolí Lauterbrunnen, skály se přibližují a horizont se během několika vteřin dramaticky mění. Čtyři minuty stačí k tomu, aby člověk opustil svět silnic, motorů a spěchu – a ocitl se v místě, kde auta nikdy neměla šanci.
Mürren, švýcarská horská vesnice zavěšená na okraji skalní terasy, je přístupná pouze vlakem a lanovkami. Nejrychlejší z nich, Schilthornbahn, překonává výškový rozdíl 775 metrů se sklonem 160 procent (58 stupňů), který nemá ve světě obdoby. Je nejstrmější lanovkou planety – a zároveň tichým vstupem do jedné z nejklidnějších alpských vesnic.
Ještě než kabina zastaví, je jasné, že toto místo funguje podle jiných pravidel. Žádné parkoviště, žádné kolony, žádné troubení. Jen úzké uličky, dřevěné domy a hory na dosah ruky. Právě tady, ve výšce 1 638 metrů nad mořem, se Mürren po staletí ukrýval stranou civilizace. A přesto – nebo možná právě proto – dnes patří k nejpůvabnějším místům švýcarských Alp.
Mürren leží na přirozené skalní terase pod masivem Schilthorn (2 973 m n. m.) a působí, jako by byl k horám přilepený. Kamenné a dřevěné domy ze třináctého století se tísní podél srázu, pod nimi se otevírá hluboká propast a naproti se tyčí ikonické vrcholy Eiger, Mönch a Jungfrau. Silnice sem nikdy nevedla. Ne proto, že by ji někdo zapomněl postavit – ale proto, že by ji tu nebylo kam dát.
Ještě v devatenáctém století museli místní obyvatelé scházet tři hodiny dolů do údolí s mezky, aby si obstarali zásoby. Cesta byla dlouhá, namáhavá a závislá na počasí. Zlom přišel až v roce 1891 s otevřením úzkokolejné železnice do Grütschalpu a navazující lanové dráhy do Lauterbrunnenu. Později přibyla i kabinka směrem do sousedního Gimmelwaldu.
Skutečné propojení se světem ale přišlo až s moderní lanovkou Schilthornbahn. Ta dnes zvládne to, co dřív trvalo hodiny, za pouhé čtyři minuty. Jízda je překvapivě klidná. Až ve chvíli, kdy se začne měnit tlak v uších, si člověk uvědomí, jak extrémní sklon vlastně překonává. Pod nohama se otevírá údolí, chalupy se mění v drobné skvrny a skalní stěny Mürrenfluh se zdají být na dosah ruky.
Mürren je malý. Celoročně tu žije přibližně 430 lidí a většina z nich se zná jménem. Izolace tu nevytvořila uzavřenost, ale silnou komunitu. „Většinu běžných věcí tu máme,“ vysvětluje místní rodák Michael Abegglen. „Ale pokaždé, když potřebujeme lékaře, zubaře nebo třeba kadeřníka, jedeme dolů do údolí. Tam má spousta z nás zaparkovaná auta. Jet lanovkou do školy pro nás ale bylo úplně normální,“ popisuje pro BBC[1].
Alpy pro smetánku i lyžařské průkopníky
Jednou z dominant vesnice je hotel Mürren Palace z roku 1874, přezdívaný „první palác Švýcarska“. Jeho honosné sály připomínají dobu, kdy do Alp přijížděla evropská smetánka, filmové hvězdy i sportovní elity.
Mürren se zároveň zapsal do dějin lyžování. Koncem devatenáctého století ho objevili britští lyžaři, kteří proměnili ospalou horskou osadu v mezinárodní zimní středisko. V roce 1922 se zde konaly první slalomové závody na světě, později vznikla první lyžařská škola ve Švýcarsku a v roce 1931 hostil Mürren vůbec první mistrovství světa v alpském lyžování.
Dnes okolní svahy protíná 54 kilometrů sjezdovek. Za dobrých sněhových podmínek je možné sjet na lyžích až 16 kilometrů z vrcholu Schilthornu dolů do Lauterbrunnenu – s výhledy, které odvádějí pozornost stejně spolehlivě jako terén.
A oblíbené je zde také sáňkování. Z horské stanice Allmendhubel vede tříkilometrová dráha zasněženým údolím Blumental, mezi borovicemi a dřevěnými chalupami. Proslavila se i díky bondovce[2] V tajné službě Jejího Veličenstva, ale obejde se i bez filmové slávy.
Hory, které se nikdy neomrzí
Místní ale dodávají, že Mürren není jen zimní destinací. V létě se mění v ráj pro turisty, běžce i paraglidisty. Horské stezky vedou mezi loukami plnými květin, kolem pasoucích se ovcí a desítek vodopádů, kterými je údolí Lauterbrunnen proslulé.
Lanovka Schilthorn Tramway obsluhuje nejvyšší svahy švýcarského Mürrenu, včetně těch nejstrmějších terénů. Je dlouhá 6 923 metrů a cesta jí na vrchol trvá dvaatřicet minut. Dopraví vás k panoramatické otočné restauraci.
„Hory se tu pořád mění. V zimě jsou tiché a bílé, v létě plné barev. Stačí sejít kousek za vesnici a člověk je najednou sám – obklopený tichem a čistým vzduchem,“ říká Belinda Bühlerová, která v Mürrenu žije celý život.
„Teprve když se člověk odsud odstěhuje, uvědomí si, jak výjimečné místo to místo je. Mürren se nedá úplně popsat slovy, je to místo, které musíte zažít,“ dodává Bühlerová. A často stačí i krátká návštěva, aby bylo jasné proč.