Pro první apely k zákazu alkoholu za volantem se musíme vrátit do roku 1955. Právě tehdy vydala lékařka Libuše Widermannová publikaci s názvem Účtujeme s alkoholismem. V něm varovala před následky pití alkoholu, ale i před tím, jak se alkohol podepisuje na řízení. Právě pro řidiče bylo v té době celkem běžné si před jízdou dát i pár piv. Ostatně, řada podniků nic jiného než pivo a kořalku nenabízela. Limonády nebo voda byly v hospodách vzácností a nezvykem.
Libuše Widermannová ve svém spisu mimo jiné napsala: „Teprve tehdy, až se boj za bezpečnost v dopravě stane věcí celé veřejnosti, budeme moci předejít mnoha neštěstím. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že daleko účelnější je zakročovat, ještě dokud není pozdě, než jenom potrestat řidiče, který má na svědomí ztracený lidský život.“ Volala vlastně po prevenci, ne po represi.
Problém viděla hlavně v tom, že tehdejší zákony alkohol za volantem vlastně vůbec neřešily. Dokonce se traduje, že ještě na počátku dvacátého století byl alkohol u řidiče polehčující okolností. Nehodu z pohledu tehdejších paragrafů totiž nezavinil řidič, ale alkohol. V padesátých letech pak byl alkohol přitěžující okolností až před případným soudem, a to jen ve chvíli, kdy řidič spáchal vážnou nehodu s následky v podobě smrti, zranění nebo značné škody na majetku.
Změna přišla o pár let později.
V letech, kdy na opilé řidiče upozorňovala doktorka Widermannová, šlo o závažný problém, který opravdu bylo potřeba řešit. Důkazem budiž statistiky nehodovosti. Vždyť v tehdejším Československu způsobil opilý řidič každou osmou nehodu. K radikálnímu kroku bylo ale přistoupeno až od 1. ledna 1961 a to vyhláškou číslo 145/1956 o silničním provozu.
V té se mimo jiné píše: „Řízení motorového vozidla po požití alkoholu proti výslovnému zákazu nutno vzhledem k snížené schopnosti řízení tím vyvolané považovat za porušení důležité povinnosti uložené řidiči. Podmíněný odklad výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel lze u řidičů, kteří se dopustili trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla, stalo-li se tak v opilosti, povolit jen výjimečně a pakliže šlo o zřejmě zcela nahodilé vybočení pachatele, který se jinak osvědčil jako dbalý, svědomitý a zodpovědný řidič a u něhož jsou i jinak dány dostatečné předpoklady, že zákaz řízení i jen podmíněně uložený přispěje k pachatelově výchově.“
Jednou z prvních nehod, která byla souzena podle nové vyhlášky, byla ta, kterou způsobil řidič motorky 15. května 1960 na silnici ze Slap do Štěchovic. Dle soudu jel z kopce příliš vysokou rychlostí, a k tomu navíc po předchozím požití několika piv (dvou 12stupňových a jednoho 10stupňového). Následkem toho motocykl nezvládl, dostal smyk a boural, přičemž tak způsobil zranění svého spolujezdce. Lidový soud jej uznal vinným trestnými činy opilství a ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu byl uložen trest osmi měsíců ve vězení a roční ztráta řidičáku. Nicméně jak trest hlavní, tak i trest vedlejší byly uloženy podmíněně, se zkušební dobou jednoho roku. To se ovšem nelíbilo předsedovi Nejvyššího soudu. Ten po stížnosti přistoupil k nepodmíněnému tříletému zákazu řízení.
Dnes jde o přestupek i trestný čin
V době, kdy teprve vznikala vyhláška zakazující alkohol za volantem, to měli řidiči o něco jednodušší. Minimálně v tom, že kontrolní dýchání při policejních kontrolách nebylo takovou samozřejmostí, jako je tomu dnes. Vliv alkoholu na řidiče je však pořád stejný. Řidiči se po něm cítí sebejistější, odvážnější a s tím jsou bohužel často agresivnější a nepředvídatelnější. V závislosti na míře alkoholu velmi rychle nastupuje takzvané tunelové vidění, zpomalené reakce, v některých případech i silná únava.
„Alkohol významně ovlivňuje vnímání – je narušená schopnost koordinace, rovnováhy, odhadu vzdálenosti, člověk reaguje se zpožděním a navíc neadekvátně. Mimo to se účinkem alkoholu zmenšuje zorné pole, což má za následek tzv. tunelové vidění. Alkohol odbourává zábrany, a tak se z tichých, plachých lidí stávají bouřliváci. A z opatrných řidičů závodníci. To všechno může mít naprosto fatální následky. Zároveň na silnici nikdy nejsme sami. Je třeba brát v úvahu další účastníky provozu, a tak trochu předvídat jejich chování, počítat s dalšími automobily, motorkáři, cyklisty, chodci nebo zvířaty. Opatrné předvídání není zrovna disciplína, kde by opilí lidé excelovali,“ upozorňuje Policie ČR.
A zdůrazňuje také riziko zbytkového alkoholu! „Zatímco přímo po skleničce jde řídit jen málokdo, ráno po večírku usedne za volant spousta lidí a ani si neuvědomí, že mohou být pro sebe i okolí nebezpečím. Pro policii je to přitom alkohol jako alkohol. Nerozlišuje mezi zbytkovým a „čerstvým“. Pro takzvaný zbytkový alkohol je charakteristické omezené vnímání. Řidič snadno něco přehlédne, je v útlumu, má opožděné reakce. Může mít i hladinu dosahující až jednoho promile a přitom si myslet, že už je v pořádku,“ dodává policejní tisková mluvčí Eliška Pospíšilová.
A my připomínáme fakt, že jízda pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vyjde na 7 tisíc Kč až 25 tisíc Kč. Úřad k tomu přidává šest trestných bodů a zákaz řízení až na 18 měsíců. A odmítnutí podrobení se testu na alkohol a jiné návykové látky je ještě dražší. Pokuta se pohybuje v rozmezí 25 tisíc Kč až 75 tisíc Kč, zákaz řízení pak je také až na 18 měsíců.
Zákony dnes opilé řidiče dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří nadýchali pod jedno promile. Ti se dopouštějí přestupku. Ovšem řidiči, kteří nadýchají více než jedno promile, už mají na triku trestný čin. A za ten v některých případech hrozí až tři roky ve vězení.