V posledních letech potravináři mnohokrát argumentovali, že mají problémy s konkurenceschopností kvůli vysokým cenám energií. Už se situace změnila?
Je to jedno z hlavních témat, která nás trápí. Upozorňovali jsme na to opakovaně, trpí tím celý průmysl. Nejsou to jen čeští potravináři, kteří bojují s vysokými cenami, ale celý region. Proto mě potěšilo rozhodnutí, že vláda začne platit poplatek za obnovitelné zdroje energie. Může se zdát, že jde o nevelké peníze, ale u středního podniku to znamená čtyři až pět milionů korun ročně, které samozřejmě musí promítnout do ceny výrobku. V poslední době sice klesá cena silové energie, ale nikoliv regulovaná složka pro koncové zákazníky, což je pro nás i nadále velký problém.
V Německu se nyní diskutuje o tříleté dotované ceně[1] ve výši pěti centů za kilowatthodinu pro energeticky náročné podniky, a to do poloviny jejich spotřeby. Pokud k tomu dojde, český průmysl ji pak bude mít minimálně o třetinu dražší.
Vše nasvědčuje tomu, že to Evropská komise notifikuje. Půjde o obrovský zásah do naší konkurenceschopnosti, Němci se tak dostanou na cenovou úroveň USA. Vzhledem k tomu, že Německo je jedním z našich hlavních exportních i importních partnerů, tak je to pro nás vážné téma.
Jakých potravinářských oborů se vysoké energie primárně týkají?
Typickým příkladem energeticky náročného oboru je samozřejmě pekařská výroba, ale například také mlékárenství, kde probíhá neustálý proces zahřívání a zchlazování. To samé masný průmysl. Nesmíme ale zapomínat ani na ovoce a zeleninu, které se uskladňují v temperovaných skladech. A samozřejmě se to dotkne i dalších zemědělských odvětví – drůbežáři v létě například chladí a v zimě musí zahřívat líhně i výkrm kuřat, kde je nutná stabilní atmosféra.
Nebudou mít potravináři i nějakou výhodu ze zlevnění německé energie, například že dostanou ze zemědělství levnější vstupy?
Zatím není jasné, zda se tyto německé úlevy budou týkat i zemědělství. Dosavadní informace hovoří pouze o průmyslu, takže je možné, že prvovýroba zůstane zcela stranou.
Náklady rostou i nadále nejenom v energiích?
Především mlékaři bojovali s obrovským nárůstem cen komodit, meziročně se na konci léta zvýšila cena surového mléka o zhruba čtvrtinu, naštěstí pak na podzim už začala klesat, mnohým se ale zvýšené náklady do jejich cen nepodařilo promítnout. K tomu se přidávají neustále rostoucí mzdové náklady, to je na jednu stranu samozřejmě v pořádku, ale pro firmy je to další zátěž. Na druhou stranu ne víc, než rostlo celé národní hospodářství, sektory jako automotive a podobné nám stále utíkají.
Potravináři chtějí obnovit dotace
Před Vánocemi byla jmenovaná nová vláda, jaká máte od ministra zemědělství očekávání?
Doufáme, že se zase vrátí zpátky podporované investice do potravinářského průmyslu. Čtyři roky nebyly vůbec žádné, a to nemluvím jen o tzv. dotačním programu 13, který je stále trnem v oku řady současných opozičních politiků. Byť nevím proč, část peněz sice investuje stát, ale podnikatel musí dát tu zbývající většinu prostředků, díky multiplikačnímu efektu, odvodům DPH, úsporám energií a tvorbě pracovních míst se státu tato investice ve výsledku bohatě vrátí. Bohužel ani v posledních letech nefungovala opatření z evropského Programu rozvoje venkova, kde byly podmínky pro získání dotací nastaveny zcela nereálně.
U některých opatření se nám to podařilo vyřešit, problémem byla například podmínka auditu snižování odpadů, kterou ale nemohla splnit prakticky žádná firma. Ne proto, že by odpady nesnižovala, ale kvůli tomu, že tyto audity u nás dělají pouze dvě auditorské společnosti a z toho jedna z nich musela být vyloučena, protože zároveň auditovala ministerstvo zemědělství. K tomu se navíc zadrhly i finanční nástroje přes Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF), kam se firmy kvůli podmínkám neodpovídajícím praxi nehlásí.
Nová vláda má ale i několik protekcionistických opatření, například se počítá s ochranou trhu před levnými a nekvalitními dovozy, předsedkyně sněmovního zemědělského výboru Monika Oborná před časem řekla, že definici právě nekvalitních potravin bude chtít řešit s vámi. Už se tak stalo a co od nich očekáváte?
Neřekla bych, že jde o protekcionismus, jde spíše o ochranu našich spotřebitelů před rizikovými potravinami ze třetích zemí, jako je například Brazílie nebo Ukrajina. Když se podíváme na záchyty Státní zemědělské a potravinářské inspekce, tak skoro 40 procent problematických výrobků pochází ze zemí mimo EU. Pravidelně se v nich objevují nepovolené pesticidy a další cizorodé látky. My si tady přísně regulujeme výrobu, zakazujeme pesticidy, herbicidy nebo omezujeme antibiotika a nesmíme používat růstové hormony, což je samozřejmě naprosto v pořádku, ale musíme pak vyžadovat stejné standardy i u dovozů.
Teď třeba Česko přechází na bezklecové chovy nosnic, našim chovatelům se zvyšují náklady a cena vajec roste a na druhé straně se sem dováží vejce z Ukrajiny, kde mají ještě neobohacené klece, které jsou v EU zakázané už od roku 2012. Bohužel, jak se ukazuje v poslední době, problémy s kvalitou či dokonce bezpečností potravin se nevyhýbají ani evropským produktům, což potvrzuje například nedávný výskyt salmonely ve francouzských kuřatech. Z kontrol dovozových orgánů tak vycházejí naše české potraviny rozhodně nejlépe.
To ale není věc ohledně české legislativy, zde by mělo být spíš opatření na úrovni EU, ne?
O tom se také samozřejmě na evropské úrovni už dlouho mluví. Někdy je ale potřeba ochránit i náš domácí, český trh, jako před lety, kdy se sem ve velké míře dováželo z Polska kuřecí maso se salmonelou. A až přímý zákaz dovozů, který jsme obhájili i v Bruselu, způsobil částečné zlepšení situace i přiznání polské strany, že jejich dozorové orgány příliš dobře nefungují. Nejde nám o plošné zakazování dovozu jako takového, ale o to, že země mimo Evropskou unii, ale někdy i země EU, z kontrolních bilancí nevycházejí vůbec dobře.
Je zde do budoucna nebezpečí, že se situace změní a nevyhovujícího zboží bude přibývat. Některé výrobky samozřejmě uniknout můžou, kontroly jsou namátkové, není možné zkontrolovat všechno.
Takže spíš se chcete bavit o intenzitě kontrol ze strany SVS a SZPI a o samotném nastavení kontrol, aby se například ne tak nebezpečné, ale nepovolené pesticidy více kontrolovaly?
Ano, musí se posílit, kontroly musí být důslednější a jejich vymáhání mnohem účinnější. Česko není jediná země, která na tento neférový „dvojí metr“ poukazuje. Nakonec těsně před svátky byly v Bruselu jedny z největších zemědělských protestů právě i kvůli těmto problémům.
Řekl bych, že občané obecně věří, že co se na náš trh dostane, to je bezpečné a zkontrolované. A že se každá vadná šarže najde a SZPI o ní informuje.
Spotřebitelé zatím věří, že jde o kvalitní a bezpečné potraviny, ale s postupným otevíráním trhu dovozům ze třetích zemí objem těchto rizikovějších výrobků narůstá. Je zde do budoucna nebezpečí, že se situace změní a nevyhovujícího zboží bude přibývat. Některé výrobky samozřejmě uniknout můžou, kontroly jsou namátkové, není možné zkontrolovat všechno. Právě je proto nezbytné zachovat hlášení o dovozech zejména živočišných komodit, proti kterému tak ostře vystupuje Svaz obchodu a cestovního ruchu.
Dlouhodobě se také řeší, že je zboží ze třetích států přebalované a zákazník prakticky ani nemá šanci se to dozvědět.
A není to, bohužel, porušení evropské legislativy. Něco se pošle na slovenský nebo na polský trh, tam se to pouze přebalí a díky pravidlu o „posledním zpracování“ získá označení SK nebo PL, přestože surovina pochází odjinud. Někteří výrobci už sice dobrovolně uvádějí zemi původu, což vidíme třeba u mléčných výrobků, ale to nestačí. Je potřeba změnit evropskou legislativu. Často se to děje i u masa.
Vláda hovoří také o zveřejňování marží obchodních řetězců, očekáváte do budoucna i nějakou regulaci cen a slev?
Slevy v českém prostředí prakticky ztratily svůj význam, nedělají se kvůli docházející trvanlivosti nebo sezonnosti zboží, ale aby se tam mohlo velkým nápisem napsat 50procentní sleva, kvůli čemuž máme pak extrémně vysoké regálové ceny. V tomto ohledu jsme evropským unikátem. Nikdo nechce omezovat nebo slevy zakazovat, ale je potřeba do nich vnést nějaký pořádek. Dokonce i evropské struktury zvažují, že prodej zboží za podnákupní ceny bude brán jako nekalá obchodní praktika. Není to tedy nic, co by si Česko „vycucalo z prstu“, ale spousta nekalých praktik je problémem celé EU.
Současný stav vede k tomu, že zákazníci už nemají ponětí, kolik by měl výrobek stát, to známe třeba u zpracovatelů masa – malé řeznictví bere od českých jatek a musí tam mít běžné ceny, aby se uživilo. A když řetězec koupí vepřovou pečeni za 139 korun a v akci ji prodává za 99 korun za kilogram, tak lidé neví, že těch 139 korun za kilogram je skutečná cena. Tyto praktiky supermarketů dlouhodobě likvidují malé a střední podnikatele a naprosto deformují trh. Řetězce si ušlou marži bohatě vynahradí na jiném zboží.
Co očekáváte v roce 2026 na evropské úrovni?
Budeme stále jednat o odlesňování, které se povedlo znovu i díky tlaku naší komory ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a zemědělství o rok odložit. Jasně se totiž ukázalo, že Evropská komise navrhla něco, co v praxi nemohlo absolutně fungovat. Podobně je tomu u ESG reportingu a sledování uhlíkové stopy. Pravidla se už začala zjednodušovat, aby je nemusely vyplňovat firmy pod tisíc zaměstnanců. Ukázalo se, že menší podniky nejsou schopné podmínky nařízení splnit. Jak se v Bruselu říká, velké podniky na to mají „teams and money“ (týmy a peníze, pozn. red.), ale malí a střední nemají ani jedno. Museli by najímat lidi, kteří jsou pro firmu prakticky neproduktivní, tyto vícenáklady by se opět jen promítly do cen výrobků.
Do budoucna musíme řešit také obalovou legislativu, která také nedává smysl. To ukázal plánovaný zákaz strečové fólie, kterou používá doma asi každý. V potravinářství se využívá na ochranu palet při distribuci, mimo jiné chrání i potraviny před znečištěním nebo odcizením, protože její naříznutí by bylo hned vidět. A komise chtěla, aby byla strečová fólie znovu použitelná, ačkoliv je plně recyklovatelná, což už z podstaty technicky nejde.
Nakonec to ale vypadá, že se toto nařízení změní, že?
Ano, ale na těchto příkladech je jasně vidět, jak je komise odtržená od reality a plodí nesmysly. Nevládní organizace pak musí každé nařízení procházet bod po bodu a na jednotlivých ředitelstvích v Bruselu trpělivě vysvětlovat, jaké dopady budou mít tyto regulace v praxi. Úředníci často odpovídají, že je to nenapadlo. A zase to není jenom o potravinářském průmyslu. Mimochodem, naší českou specialitou je pak tzv. goldplating, tedy zavádění dalších povinností navíc, které se tváří jako povinné, ale nikdo je po nás ve skutečnosti nechce. Budeme proto po nové vládě požadovat důsledný audit evropských předpisů, co jsme si přidali navíc bychom měli odstranit.
Na konec bych se zeptal na takovou vánoční klasiku – už jste dostali nové ceníky do EKO-KOMu na poplatky za obaly?
Tato situace už připomíná spíše filmovou Smrtonosnou past, která k Vánocům bohužel také neodmyslitelně patří. V některých segmentech došlo ke zdražení o 30 procent, v extrémních případech i o 60 procent. A paradoxní je, že se zvedají poplatky u materiálů, které jsou dobře a plně recyklovatelné, tedy u PET a hliníku nebo nápojových kartonů. Naopak u obtížně recyklovatelných, jako je textil nebo dřevo, poplatky paradoxně klesají. Tak vlastně nevíme, jaký je záměr autorizované obalové společnosti, ale pro novou to bude velký úkol – provést audit, jak se s poplatky za recyklaci nakládá. Pro potravináře je současný stav silně omezující. Navíc se znovu otevírá téma tzv. litteringu, tedy požadavku, aby výrobci platili za každou sesbíranou plechovku v přírodě. Přitom už nyní platí poplatek za každý obal uvedený na trh. Je to nesmysl a zdvojené zpoplatnění není udržitelný systém.
References
- ^ dotované ceně (www.idnes.cz)