Schodek rozpočtu za loňský rok byl překročen téměř o 50 miliard korun. Jaká je to vizitka Fialovy vlády na konci jejího čtyřletého období?
Musím říci, že se bohužel naplnila rizika, na která se upozorňovalo už při sestavování návrhu rozpočtu. Říkám bohužel proto, že jde o peníze, které v budoucnu zaplatíme my nebo naše děti, a do té doby z nich ještě budeme platit úroky.
A nejde jen o 50 miliard. Tady se nastavila velmi nevhodná praxe – neprohráli jsme jen 50 miliard, ale především důvěru: důvěru v politiky a v to, že jsou schopni sestavovat státní rozpočet důvěryhodným způsobem. Pokud chceme upevňovat demokratické postoje ve společnosti, politici by měli jít příkladem.
Považujete to za ukázku toho, jak se to dělat nemá?
Ano. Navíc máme silně polarizovanou společnost. Na jedné straně současnou koalici, proti ní předchozí vládu – a oba tábory jsou prakticky nesmiřitelné, včetně jejich voličů. Nemalou část voličů původního vládního tábora tato zkušenost se státním rozpočtem velmi zklamala. Nevolí předchozí vládu, nevolí ani současnou vládu a zůstávají tak trochu ve vakuu demokratického systému.
Ministr Zbyněk Stanjura tedy zklamal důvěru části veřejnosti, která v něj věřila?
Domnívám se, že se v návrhu státního rozpočtu na loňský rok objevily položky, které nebyly jen matematickou nebo statistickou chybou. Samozřejmě nelze naplánovat každý příjem a výdaj na korunu přesně, ale objevily se položky, které byly zjevně nepravdivé. Všechna rizika, na která upozorňovala Národní rozpočtová rada i Nejvyšší kontrolní úřad – a to jak při sestavování návrhu, tak během plnění rozpočtu – se bohužel naplnila.
Vy jste prezidenta Petra Pavla před podpisem rozpočtu upozorňoval na nesrovnalosti. Měl tehdy vaše argumenty brát vážněji?
Říkal jsem to opakovaně a stojím si za tím i dnes. chyby byly natolik závažné, že se na ně nedalo vymlouvat jako na neodhadnutelné položky. Šlo o zjevně zkreslené údaje. Právě proto se mělo zamezit tomu, aby se taková praxe používala i v budoucnu. Nešlo jen o hospodaření v jednom roce, ale o jasný signál, že rozpočet musí být transparentní a důvěryhodný. Takový rozpočet neměl být schválen.
Jak dnes vzpomínáte na své poradcovské působení na Hradě?
Pro mě je to už velmi vzdálená kapitola. Dnes se plně věnuji práci v byznysu a tuto etapu považuji za uzavřenou.
Návrat do politiky, alespoň v poradenské roli, už neplánujete?
Jak se říká, člověk nikdy nevstoupí dvakrát do stejné řeky.
Když se podíváme na rok 2026 jako celek, máme být optimisty, nebo spíše pesimisty?
Myslím, že nás čeká po dlouhé době poměrně úspěšný rok. Už letošní vývoj naznačil zrychlování růstu ekonomiky a zlepšování ekonomické situace. Tento trend podle mě bude pokračovat i v roce příštím. Česká ekonomika má našlápnuto k růstu kolem tří procent, možná i lehce nad tuto hranici. Taková čísla jsme naposledy viděli před pandemií, kolem roku 2020, a i tehdy ekonomika zpomalovala. Mohlo by jít o jeden z nejlepších výsledků za poslední dekádu.
A to i přesto, že Německo stagnuje a naše ekonomika je na německou silně navázaná?
Jedním z faktorů může být právě to, že se i Německo konečně odrazí ode dna. Podpora, kterou německá vláda připravila pro svou ekonomiku, je obrovská – stovky miliard eur ze státního rozpočtu. To by se mělo projevit i na její výkonnosti a my z toho jako hlavní obchodní partner budeme těžit.
Pokud Německo poroste o jedno až dvě procenta místo stagnace, je to pro nás silný impuls. Pokud se k domácím faktorům přidá i zahraniční obchod, který zatím růst spíše brzdil, můžeme se skutečně dostat k číslům, která jsme dlouho neviděli.
Počítáte do toho i kroky nové vlády, například zlevnění energií?
Zlevnění energií samo o sobě není silný růstový impuls. Peníze, které nebudou platit domácnosti a firmy na poplatcích za obnovitelné zdroje, zaplatí státní rozpočet. Jako důležitější vidím možnost vlády podpořit investiční aktivitu firem. Firmy dlouho neinvestovaly mimo jiné kvůli vysokým úrokovým sazbám.
Jedním z rychlých a účinných nástrojů jsou zrychlené odpisy, které fakticky snižují daňové zatížení a podporují investice. Takové opatření lze schválit poměrně rychle a jeho efekt se může projevit už během několika měsíců.
Co by musela vláda udělat špatně, aby se tříprocentní růst nenaplnil?
Možností, jak ekonomiku poškodit, je vždy mnoho. Nevhodné zásahy do daňového systému nebo necitlivé škrty na výdajové straně rozpočtu mohou růst rychle zchladit. Taková opatření lze dělat chytře i velmi nešikovně. Zatím je ale informací málo na to, abych odhadoval, kterým směrem se vydáme.
Jaký očekáváte vývoj nezaměstnanosti v roce 2026?
Krátkodobě by rychlejší růst ekonomiky měl vytvářet nová pracovní místa. Zároveň ale probíhá dlouhodobá strukturální změna trhu práce: v průmyslu se už několik let propouští, ale většina lidí nachází uplatnění ve službách. Česká ekonomika se tím přirozeně přibližuje strukturám zemí, jako je Irsko nebo Belgie. Tento posun bude pokračovat.
Reálné mzdy rostou zhruba o 4,5 procenta. Může to pokračovat?
Ano, pokud poroste ekonomika. Zjednodušeně řečeno: pokud ekonomika poroste o tři procenta, je obhajitelný i pětiprocentní růst mezd. Nyní mzdy rostou mírně rychleji, než si ekonomika může dovolit, ale zároveň se tím dohání ztráta z období vysoké inflace. Reálné mzdy jsou dnes zhruba na úrovni roku 2019.
Nemůže rychlý růst mezd znovu roztočit inflaci?
Pouze pokud by mzdy dlouhodobě rostly rychleji než produktivita. Pak by se růst nákladů promítl do cen a vznikla by mzdově-inflační spirála. Nemyslím si ale, že nám to v tuto chvíli hrozí. Jde spíše o dočasné dohánění minulých ztrát.
Očekáváte v roce 2026 snížení úrokových sazeb České národní banky?
Prostor pro další výrazné snižování je omezený, zejména pokud ekonomika zrychlí. Osobně bych býval viděl sazby o něco nižší už v minulém roce a letos spíše stagnaci. Jak se centrální banka rozhodne neumím předpovědět.
A vývoj kurzu koruny?
Krátkodobě by korunu měl podporovat rozdíl úrokových sazeb mezi Českem a eurozónou. Dlouhodobě rozhoduje tempo růstu ekonomik. Pokud budeme růst rychleji než eurozóna, měla by koruna dále posilovat.
Pomohlo by české ekonomice přijetí eura?
Euro by české ekonomice výrazně nepomohlo ani neuškodilo. Máme vlastní, relativně kvalitní měnovou politiku a její ztráta by byla citelná. Navíc eurozóna není ideální měnovou oblastí a konvergence jejích ekonomik neprobíhá tak, jak se původně očekávalo.
Jak může českou ekonomiku ovlivnit zahraniční politika Donalda Trumpa? Může brzdit ekonomiku nedostupné bydlení? A čeho by se Češi měli v roce 2026 nejvíce obávat? I na to odpovídal ekonom David Marek v Rozstřelu.