Sídliště Ďáblice je unikát. Paneláky tu architekti dovedli k dokonalosti

Sídliště Ďáblice vlastně vůbec není v Ďáblicích. Po nedaleké obci jen získalo název, ve skutečnosti však leží v Kobylisích. V polovině minulého století, kdy se o stavbě sídliště začalo uvažovat, vypadaly hranice katastrů jinak než dnes a část nové zástavby zasahovala do katastru tehdy ještě samostatných Ďáblic.

Název se pak začal používat pro odlišení dílčích celků Severního města, tvořeného několika samostatnými sídlišti. Těmi dalšími jsou Bohnice, Kobylisy a Prosek.

Podle původních plánů měla dohromady být domovem pro zhruba sto tisíc obyvatel. Samotné ďáblické sídliště se mělo stát domovem pro téměř třicet tisíc obyvatel.

Vznik ve „svobodné“ době

Ďáblické sídliště patří k ranějším projektům. Na první pohled jde jen o jedno z mnoha desítek panelových sídlišť v Praze, při tom bližším už však sídliště Ďáblice, jež tvoří podstatnou část takzvaného Severního města, nebo také Severní terasy, v mnoha směrech vyniká.

Není největší, nejmodernější a nebylo ani první, i když přímo v Ďáblicích, které jsou od samotného sídliště vzdálené jen pár set metrů, stojí už od roku 1955 nejstarší pražský panelák.

Pohled na křižovatku Střelnické a Ďáblické ulice z východu. Vravo věžový dům v Taussigově ulici, vlevo věžáky v Bedřichovské. | foto: Nechranická, CC BY-SA 4.0

Vznikat začalo v šedesátých letech během takzvané krásné etapy výstavby sídlišť v Československu. Ta přinesla propracovanější a dobře řešené celky následující moderní trendy. K tomu přispěla i větší otevřenost tehdejšího režimu, který za každou cenu netlačil na rychlost výstavby a co nejnižší náklady.

Podoba dle soutěže

O rozvoji Severního města se podle pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR) začalo uvažovat už v 50. letech minulého století zejména díky vhodným podmínkám pro masovou výstavbu.

Stavba věžáku v Taussigově ulici v květnu 1973. „V letošním roce předají stavbaři v pražském sídlišti v Ďáblicích celkem 2822 bytových jednotek. Na sn. montážní četa závodu Montostav n.p. Konstruktiva, vedená Ladislavem Vejvodou, ukládá dveřní panel v 18. podlaží obytného domu,“ zní dobový popis.

Na projektu rozsáhlého sídliště pro desítky tisíc lidí pracoval kolektiv autorů pod vedením architekta Viktora Tučka. Portál Archiweb zaměřený na moderní architekturu uvádí, že architekt se podílel na urbanistické podobě i dalších pražských sídlišť – Barrandova nebo Měcholup – a ústeckého sídliště Skřivánek.

Tým rozpracoval řešení vzešlé ze soutěže uspořádané v roce 1963. Dle IPR převzal^[1] dvě hlavní pěší osy – na té podélné jsou školy, jesle nebo například koupaliště, na kolmé pak kulturní dům nebo obchodní centrum. Právě soubor budov nedaleko křižovatky obou os – okolo později vybudované stanice metra Ládví – se stal přirozeným centrem sídliště.

Sídliště Ďáblice ze Střelničné ulice. Na prostranství v popředí dnes stojí stanice metra.

Ze soutěžního návrhu architekti převzali také dopravní koncepci, která vedla hlavní silnici jižně od sídliště a pomohla tak odvést tranzitní dopravu.

Byty pro třicet tisíc

Architekti navrhli zastavění rozsáhlé volné plochy deskovými i věžovými panelovými domy obklopenými zelení. První z nich se začaly stavět v roce 1968, už o dva roky později se pak zabydlovali první obyvatelé. Většinu bytů i potřebného občanského vybavení se podařilo dokončit do roku 1975. Později přibylo dvousálové kino Moskva a kulturní dům.

V 9 500 nových bytech mělo najít domov 27 500 obyvatel. Ze studie Fakulty informatiky a statistiky pražské Vysoké školy ekonomické z roku 2019 nicméně vyplývá, že na plánovaný počet obyvatel se sídliště nikdy nedostalo. Špičku zaznamenalo sčítání lidu počátkem osmdesátých let, kdy zde žilo přes 22 tisíc lidí. Od té doby jejich počet klesá, v posledních letech zde žije okolo patnácti tisíc obyvatel.

Stavba sídliště v roce 1971.

Sídliště tvoří tři typy panelových domů, vycházejících z typizovaných soustav charakteristických pro většinu českých sídlišť. Základ představuje osmnáct deskových domů o jedenácti až čtrnácti podlažích, doplněných trojicí osmnáctipodlažních věží a dalšími pěti věžovými domy v jižní části sídliště v Bedřichovské ulici.

Jedinečná koncepce

V čem však sídliště na severu města vyniká, je unikátní urbanistické pojetí celé lokality. Podle památkářů je sídliště navzdory desítkám let zásahů a úprav dodnes jedinečné. „Koncepce ďáblického sídliště pracuje velmi nápaditě s malým množstvím prvků a využívá archetypu bloku a ulice,“ uvádí Národní památkový ústav^[2].

Rozložení sídlišť mnohdy vycházelo především z požadavku na co nejjednodušší dráhy pro rámové jeřáby, které panelové domy skládaly. Domy jsou tak nejčastěji „nasekané“ jeden za druhým, v Ďáblicích ale hrála prim spokojenost obyvatel.

Část podlouhlých deskových domů tvoří polootevřené bloky. Na sídlišti jsou celkem tři.

Sídliště je koncipováno odlišně – část deskových domů tvoří tři čtvercové polootevřené bloky evokující dvory domů staré zástavby. Uvnitř bloků je pouze zeleň a cesty pro pěší, doprava je vedena okolo nich.

Rozmístění zbývajících deskových domů naopak připomíná typickou ulici – jsou postavené po dvojicích podélně se silnicí mezi nimi a klidnou pěší částí na odvrácených stranách.

Uvnitř bloků obyvatelé nalezli odpočinkové plochy nebo hřiště.

Jednotlivé domy jsou ze všech stran obklopené zelení a plochy mezi nimi jsou protkané sítí cestiček. Díky tomu se architektům i mezi kolosálními betonovými domy podařilo vytvořit klidná a přívětivá prostranství.

Urbanistické řešení už od počátku vyvolávalo pozitivní ohlasy. Podle místostarosty městské části Praha 8 Radomíra Nepila si proto sídliště v roce 1981 vysloužilo ocenění za nejpovedenější sídliště metropole od architektů UNESCO.

Neobvyklé z obvyklého

Atypické jsou i samotné panelové domy. Ačkoli architekti využili budov z typizovaných soustav, díky větší volnosti jim vtiskli nezaměnitelný ráz. V žádném z nich například nenajdete bytové jednotky ve zvýšeném přízemí, jak je u paneláků na sídlištích v celé zemi běžné.

Detail parteru domu v Chabařovické ulici. Prostor tu našly obchody, průchody pro pěší i velkorysé vstupy. | foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0

Deskové domy naopak stojí na zvýšených betonových soklech, které stavbaři odlévali až na místě. Daly vzniknout vzdušným přízemím s průchody pro pěší, díky nimž je sídliště lépe propojené. Kromě toho v nich vznikly také velkorysé vstupní haly vyzdobené uměleckými díly.

Pražské Centrum architektury a městského plánování (CAMP) zdůrazňuje, že srovnatelná díla jsou obvykle součástí jen veřejných budov. „Plastiky, mozaiky či reliéfy ve vstupech do běžných bytových domů jsou výjimečným prvkem,“ uvádí CAMP na svém webu^[3].

Netypická jsou i ustoupená nejvyšší patra budov, které tvoří terasy přístupné obyvatelům, nebo čela budov, které na části staveb namísto holých stěn tvoří lodžie. U výškových budov jsou pak atypickým prvkem vystupující buňky v prvních několika patrech.

Čelo pravého domu tvoří netypicky lodžie. mnohem obvyklejší je řešení levého domu.

Památkáři kromě domů oceňují i originální řešení technických prvků, jež se architektům díky řadě detailů podařilo začlenit do sídliště, umělecká díla mezi budovami nebo například jezírko.

Panelové sídliště ve 21. století

Tvář sídliště se postupně proměnila, například postupným zastavováním části parterů. Vlna zateplování pak přinesla křiklavé barvy fasád a ztrátu některých detailů. Už téměř před šesti lety zmizela budova kina Ládví^[4] (původně kino Moskva) jen pár kroků od stejnojmenné stanice metra, jehož provoz skončil už o tři roky dřív.

Uvažované nové výškové budovy. | foto: CPI

Kvůli ochraně unikátní lokality a zachování genia loci se město rozhodlo pro studii, jež měla přinést návrh nové koncepce veřejných prostranství, ale i stavbu několika nových obytných výškových budov. Proti návrhu se však ostře postavili místní^[5] i samotná městská část Praha 8.

V přepracované studii z května 2023 už nová zástavba nefigurovala^[6], prim hrál rozvoj stávající lokality. V polovině minulého roku se však plány na stavbu nových budov objevily znovu – vyrůst mají na místech současných obchodních center.

Městská část v posledních letech nechává opravovat historické kašny a fontány. Letos by se do místních parků měly vrátit repliky hned dvou plastik, jejichž originály zmizely už téměř před dvaceti lety.

Adblock test (Why?)