Novoroční předsevzetí, to je velké téma. Změna kalendáře k tomu skoro každého nutí a je to pochopitelné, do nového roku se nikomu nechce vstupovat se starými zátěžemi. Je to podobné, jako když se někdo stěhuje do nového bytu a nechce si tam přestěhovat veškerý starý nábytek. Jenže je tu celá řada „ale“.
Leden není ideální
Všude je zima, málo světla. Lidský organismus se chová podobně jako jakýkoli jiný, chtěl by spát, hibernovat, obalovat se tukem proti chladu a být v klidu. Touží snížit svoji aktivitu, aby marně neplýtval energií.
Lidé se navíc přes svátky rozseděli, rozleželi a rozjedli. A do takového rozpoložení chtějte po sobě změnu, byť pozitivní.
Představte si třeba, že hodláte snížit svou hmotnost, jenže vaše tělo baží po vydatnější stravě, navíc mnoho syrové zeleniny a salátů by vás ochladilo.
Anebo jste se rozhodli víc se hýbat. Sauna? Bazén? Běh? Pokud nejste zvyklí, mohly by vám takové aktivity uprostřed zimy spíš uškodit, zvlášť když se do nich vrhnete s novoroční vervou a bez rozmyslu. Jestli jste doposud pro svou fyzičku nic moc nedělali, chce to začít třeba svižnou procházkou, strečinkem či zdravotním cvičením.
Ctěte svou podstatu
A už jste si položili otázku, jestli některými předsevzetími nejdete až příliš proti sobě samým? Nechcete měnit svoji podstatu nebo něco, co je vám hodně vlastní, určuje vás to?
Někdo má i fobiiSlyšeli jste už pojem neoannofobie? Je to chorobný strach z nového roku. Lidé se děsí nového začátku, a to se nemusí ani zatěžovat předsevzetími. Bojí se, co nového je čeká, trpí strachem, že to nezvládnou, zatěžuje je zima a starší osoby se dokonce můžou obávat, jestli se dožijí dalších Vánoc. Někdy tento strach souvisí i s takzvanou futurefobií, tedy obavami z budoucnosti jako takové. Důležité je odvádět pozornost od toho, co způsobuje paniku, snažit se sami sebe co nejvíc přesvědčit, že leden je měsíc jako kterýkoli jiný, naplánovat si na něj zábavné a zajímavé akce. Pokud to nepomáhá, je na místě vyhledat pomoc odborníka. |
Traumata z novoročních závazků mívají právě lidé, kteří se chtějí moc předělávat. Řeknou si třeba: „Jsem introvert, ale stanu se lvem salonů.“ „Mám odjakživa barokní postavu, ovšem teď ze mne bude Twiggy.“ „Nikdy mi nešly jazyky, nicméně do léta ovládnu angličtinu na jedničku.“ Nebo „Bojím se výšek, musím to překonat, tak začnu lézt po skalách.“
Jestli jde o to, abyste si zkvalitnili život, žili šťastněji, s větší láskou a zdravěji, pak se do něčeho s rozumem pusťte. Ale ruku na srdce, kolikrát jste si už dávali předsevzetí, kterými jste se chtěli skoro stát jinými lidmi? Přemýšleli jste, jestli je to správně? Ctili jste svoji jedinečnost a autenticitu? Navíc: Chtěli jste to opravdu vy, nebo vás k tomu přiměly výtky druhých, ale sami jste o tom nebyli přesvědčeni?
Anthony de Mello, původem indický spisovatel a psychoterapeut, spíše radil, aby si člověk hlavně všímal světa kolem sebe i toho uvnitř sebe a byl bdělý. Tvrdil, že když člověk vědomě vnímá vše kolem i to, co sám vnitřně prožívá, odpadá postupně to neurotické nebo falešné a vzniká větší prostor pro to být šťastný. Co to zkusit? A klidně už i od ledna.
Jak nejlépe uspět?
|
Článek vznikl pro časopis Tina.[1]