Necelých deset let po skončení druhé světové války představila německá značka Mercedes-Benz automobil, nad nímž celý svět ustrnul v němém úžasu. A vzhůru výklopné dveře nebyly zdaleka tím jediným, čím tento vůz vynikal.
12. února 2016 |
Mercedes-Benz 300SL Gullwing Ladislava Samohýla byl vyroben v roce 1957 na objednávku japonského zákazníka, avšak záhy se přes USA dostal do Švýcarska. Vůz byl prakticky v původním stavu a na ten precizně zpracovaný, byť prostorově velmi omezený, interiér člověk nezapomene. „Racek“ v původním stavu je už déle než patnáct let vítanou ozdobou veteránských akcí v Česku.
„Motor naskočil okamžitě a tiché, kultivované ševelení v tuto chvíli ještě vůbec nenaznačovalo, že šlo o jeden z nejmodernějších a nejvýkonnějších motorů své doby. Zpátečka čtyřstupňové převodovky se řadí krátkou pákou přetlačením pružiny vedle jedničky, spojka má měkký chod a přesně dávkovaný záběr,“ popsal spolupracovník iDNES.cz a šéfredaktor magazínu Automobil Jiří Duchoň, který měl tu čest vzácný vůz řídit.
„Řízení bez posilovače postrádá i po letech jakékoli vůle, ale za volant je třeba v zatáčce pořádně zabrat, totéž platí o pedálu bubnových brzd. Co naplat, doba za to půlstoletí poněkud pokročila.“ Ta jízda byla samozřejmě tou typickou „jízdou pro jízdu“, řidič nehledá limity podvozku a motor nevytáčí. Přesto mu i po desítkách let nabídne takové zážitky, které možná předčí i jeho současného nástupce, tehdy to byl Mercedes SLS AMG.
Gullwing
Nápad postavit supersport značky Mercedes přišel paradoxně z USA, a sice od tamního importéra německých vozů Maxe Hoffmana. Právě proto oslavil svoji výstavní premiéru v roce 1954 nikoli v Evropě, ale na autosalonu v New Yorku. Jmenoval se Mercedes-Benz 300SL, nesl interní označení W198 a záhy se dočkal přídomku Gullwing, tedy racek. „Dvoumístné kupé dostalo vzhůru výklopné dveře, jež nebyly svévolnou hříčkou stylistů, ale prakticky jediným možným řešením s ohledem na konstrukci karoserie,“ vysvětlil Duchoň. „Mercedes-Benz 300SL Gullwing totiž spočíval na základu vysloveně závodního modelu W194 s označením 300SL (Sport Leicht), jenž vynikal objemově náročným, ale lehkým a velmi tuhým prostorovým rámem z ocelových trubek, jenž dal gullwingu do vínku také vysoké a mohutné prahy. Ve standardu byly, pro další úsporu hmotnosti, kapoty a dveře z hliníku, za velmi tučný příplatek mohly být z tohoto materiálu i ostatní povrchové díly karoserie, pohotovostní hmotnost vozu to snížilo o 80 kg.“
Za přední nápravou byl podélně uložen řadový šestiválec s objemem 3,0 l a výkonem až 225 koní (165 kW), díky němuž se gullwing stal nejen prvním cestovním osobním automobilem s přímým vstřikováním benzinu (byť ještě mechanickým), ale také nejrychlejším sériovým vozem své doby. Jezdil přes 260 km/h. Šlo o skutečný závodní speciál určený k provozu na běžných silnicích, jenž si ale musel vystačit pouze s konvenčními bubnovými brzdami.
Produkce velkolepého kupé Mercedes-Benz 300SL Gullwing byla ukončena již v roce 1957 a ve výrobě na ně navázal odvozený roadster 300SL. Dochované gullwingy patří k nejvyhledávanějším sběratelským raritám. Bohužel také často falšovaným, poťouchlí komentátoři říkají, že gullwingů je dnes na světě víc, než se jich původně vyrobilo. Samohýlův „racek“ je ale stoprocentní originál.
Ceny gullwingů jsou astronomické, dnes startují u nějakých čtyřiceti milionů korun za méně atraktivní exempláře, ale za špičkové kusy s historií chtějí prodejci přes dvě stě milionů. Samohýlův klenot tak patří k jedněm z nejdražších aut v Česku.
Ladislav Samohýl ale nechtěl zůstat jen u něj. Podařilo se mu zkompletovat sbírku mercedesů s racčími křídly, jednoduché to ale nebylo. Samotného gullwinga tedy sháněl několik let. „Je to moje nejoblíbenější auto. Hledal jsem ho šest sedm let,“ řekl Samohýl v roce 2019.
K němu následně přikoupil jeho moderní interpretaci v podobě Mercedesu SLS, to byla vlastně hračka. Vedle zlatého gullwingu a červeného SLS měl ovšem ještě zaparkovat třetí unikát v podobě Mercedesu SLR McLaren. Do Samohýlovy sbírky se dostal exemplář se zajímavým příběhem.
Koupil totiž auto, které patřilo fotbalovému enfant terrible Tomáši Řepkovi. Auto ovšem prožilo románový příběh. „To, že auto patřilo panu Tomáši Řepkovi, nehrálo roli. Hledali jsme stejný typ, který by rozšířil naši sbírku,“ vysvětlil Ladislav Samohýl.
Řepka auto koupil v roce 2009 a díky němu se dal dohromady se svou bývalou ženou Vlaďkou Erbovou, tehdejší pořizovací cena byla 14,5 milionu korun. Mercedes záhy zabavil stát, protože se objevily informace, že původně patřil arabskému boháčovi, kterému ho někdo ukradl. Skončil proto v takzvané policejní úschovně na záchytném parkovišti v Praze-Štěrboholech. „Jezdil jsem s tím půl roku a pak mě z toho vyndali,“ citovala Řepku bulvární média.
V roce 2017 se objevily snímky chátrajícího vozu, následně se dostal do dražby. Vyvolávací cena byla téměř 7 milionů korun. „O auto jsme usilovali rok. Konečnou sumu nebudu komentovat,“ uvedl tehdy Samohýl. Podle informací MF DNES nakonec zaplatil méně, než byla vyvolávací cena, auto bylo po letech „v kopřivách“ zanedbané, ale mělo najeto jen dvacet tisíc kilometrů. Mercedes pro vyhlášeném fotbalovém raubíři se v Samohýlově dílně dočkal renovace, než začala, jen nejzákladnější servis přišel na půl milionu korun.
Zlínský podnikatel měl ve své soukromé sbírce přibližně 300 aut a 150 motocyklů. Jeho služeb často využívají filmaři, ale i samotné automobilky.
Se sbírkou začal jeho otec Alois, který se specializoval na domácí Škody a jejich předchůdce Laurin a Klement. Ladislav Samohýl přidal mercedesy a Bugatti.