Šrámy však zůstaly. Evropská sedmadvacítka už dlouho nebyla tak rozdělena. A jak se lídři rozjížděli z Bruselu, vypadalo to skoro jako po nějaké bitvě, ze které se vrací vítězní a poražení generálové. Zde je výčet politiků, kteří budou na summit hodně vzpomínat.
1. Vítězové
Belgický premiér Bart De Wewer je nejčastěji zmiňovaným vítězem summitu. Jeho příběh se ale začal odvíjet dřív, už během říjnového setkání lídrů EU. Unijní špičky uvykly tomu, že jim občas plány zhatí vzpurné Maďarsko. Najednou ale tady byl tvrdohlavý 54letý Belgičan, mainstreamovými médii označovaný za „vlámského populistu“. Odmítal ustoupit, pokud nedostane ohledně využití ruských aktiv odpovídající právní záruky od ostatních zemí. Většina ruských miliard je totiž uložena v belgickém depozitu. Bianko šek mu ale nikdo dát nechtěl.
Tehdy se všichni rozešli s tím, že vzdorovitost Belgie časem ochabne. To se však nestalo.
Podle deníku Die Welt se chtěl Merz na summitu ukázat jako nový evropský lídr, místo toho prokázal jen „nedostatek vůdčích schopností“.