Nebylo to tajemství. Jednak proto, že to velké ohlášení nových daní, které do dalších let připravila britská ministryně financí Rachel Reevesová, bylo už dříve omylem zveřejněno Úřadem pro rozpočtovou odpovědnost. Ale spíš proto, že se to celé dalo čekat.
Cesta k nerovnováze
Systém financování britské dopravní správy byl totiž dlouhodobě podhodnocený. A jednostranná podpora elektromobility jej ještě víc podkopávala. Jenže snaha zalátat rozpočtové díry tím, že se vytvoří pár nových daní a ještě o něco víc se naloží tradičním otloukánkům, už tentokrát k přelepení propasti nestačila. Navíc je ostrovní království nechvalně známé ne-kvalitou svých silnic. Proto Velká Británie představila konkrétní obrysy plánu na zdanění provozu elektromobilů, které má přijít v roce 2028.
Vezmeme to postupně. Hradit údržbu národní dopravní sítě z peněz, které se formou daně vyberou z přirážek k cenám pohonných hmot? To je docela efektivní model. Protože kdo jezdí víc a tím pádem více opotřebovává dopravní infrastrukturu, taky víc zaplatí k její údržbě. Celý tento v Británii dlouhodobě zažitý model ovšem pozbyl rovnováhu, když do něj vstoupila elektromobilita.
Proč? Vozy na elektřinu nečerpají pohonné hmoty, takže daň z paliva neodvádí. Jejich majitelé sice opotřebovávají dopravní infrastrukturu řekněme stejně (možná víc, protože elektroauta jsou těžší než spalovací), ale přitom se recipročně na systému údržby nepodílí. Ve Velké Británii ten „zlom“ k nerovnováze začal být patrný za stavu, kdy do systému zatím nepřispívalo jen jeden z každých sedmadvaceti provozovaných osobních automobilů.
Z 36,1 milionů registrovaných osobních vozů je totiž v Británii jen asi 1,4 milionu těch čistě na elektřinu jezdících. Na podivně výsostná privilegia jedné sedmadvacetiny tu velmi nedemokraticky přispívala zbylá většina řidičů. A bylo to znát. Protože ze ztenčující se palivové daně bylo dál třeba hradit neztenčující se rozpočet údržby silnic.
Musí se nechat, že takto britskou vládou nastavený systém jednostranných privilegií skutečně silně řidiče motivoval k tomu, aby přesedlali z vozů se spalovacími motory na elektrické. To bylo vymyšlené chytře. Je ovšem snadné dohlédnout limity takového opatření. Stejně jako u dětské hry Rybičky, rybičky – rybáři jedou končí zábava, když na hřišti dojdou ryby, i model financování údržby národní dopravní sítě penězi z palivové daně přestává fungovat tehdy, když kritická většina řidičů začne jezdit „do systému nepřispívajícími“ elektromobily.
Misky vah se do dalších let měly směrem k nerovnováze naklánět ještě výrazněji. Počet nově registrovaných elektromobilů se v Británii letos vyšplhal ke dvaceti procentům. Tedy každé páté auto, které letos nově vyrazilo na britské silnice, bude dopravní infrastrukturu opotřebovávat, aniž by nějak přispívalo k její údržbě. A před rokem 2030, podle vládou stvrzeného „mandátu[1]“, by měly elektromobily tvořit už 80 procent všech schválených prodejů.
Z každých deseti prodaných vozů by tedy jen dva nešťastníci s konvenčním spalováním měli hradit svou spotřebou paliv údržbu silnic pro všechny ostatní osobní vozy. To už jako racionální plán s finanční udržitelností nevypadalo.
A právě to do dalších let měla ta nyní ohlášená daňová opatření, jež mají dopadnout i na elektromobily, řešit.