„Prošla jsem si opravdu peklem. Po dlouhé nemoci mi zemřel přítel a brzy poté i tatínek. Všechno se značně podepsalo na mém zdravotním stavu, a to především nadměrným stresem a vyčerpáním. Najednou jsem se ocitla na pomyslném startu nové životní etapy a začala jsem pracovat hlavně sama na sobě. Nejen na zlepšení fyzického, ale především duševního stavu,“ svěřila se nám paní Vlaďka, která při sto šedesáti osmi centimetrech vážila osmdesát jedna kilo a usoudila, že by mohla trochu zhubnout.
Podpora rodiny i specialistů
„Bylo mi jasné, že nemá cenu se sama pouštět do nějakých nesmyslných diet, a tak jsem cíleně hledala podporu nutričního poradce. Inspirovali mě kolegové z práce, kteří se do rukou specialistů svěřili a měli úspěch. I já cítila, že nad sebou potřebuju mít dohled, někoho, kdo mě bude motivovat, ale třeba i podpoří vlídným slovem. A tím výživovým poradcem byla Jindřiška Ulrychová, která mě po celou dobu skvěle podporovala.“
„Nejenže se mi podařilo shodit dvanáct kilo, ale zlepšila se i psychika. A kromě paní Jindřišky mě podpořily i mé děti, dcera a syn. Změny si všímali i kolegové v práci. Obchodní partneři se divili a chválili proměnu mojí vizáže, ale i pozitivní energii a veselou náladu,“ usmívá se dáma, která pracuje jako obchodní zástupkyně.
Potěšení z čokolády
A jak se poradila s odbornicí o tom, co jíst? „Můj jídelníček se proměnil z gruntu. Vyřadila jsem všechny sladkosti, dortíky, sladké nápoje, alkohol i veškeré pečivo z mouky. Kávu si dopřeju jednou denně, jinak piju jen vodu a bylinkové čaje.“
„Pro mě je ale důležité jíst to, co mi chutná. Když mám chuť na sladké, potěší mě pravá hořká čokoláda. Jídlo by si člověk měl užívat, proto změnu jídelníčku nepovažuju za nějakou dietu, ale za nový způsob stravování. Rozhodně nemám pocit, že bych se nějak ochuzovala, naopak, cítím se v novém životním stylu skvěle,“ pochvaluje si Vlaďka, která má ráda pohyb a považuje ho za nedílnou součást života.
„Sport byl vždycky mojí oblíbenou zábavou, jen přicházela období, kdy jsem neměla čas nebo taky nebyla vůle něco dělat. Při restartu svého života jsem začala dodržovat pravidelný pohyb. Denně jsem urazila podle časových možností sedm až dvacet kilometrů a večer došlo i na cvičení jógy. Doma jsem si kompletně vybavila malou posilovnu a párkrát za týden si zacvičím. Ráda chodím také plavat a pak se odměním v sauně.“
Už žádný velký pytel
„I jako holka jsem měla ráda pohyb. Vyrůstala jsem v městské čtvrti s velkým dvorkem a největší trest pro nás děti byl, když nám naši zakázali jít ven. V zimě jsme jezdívali na hory nebo řádili na městských kopečcích. Tenkrát v Praze ještě býval sníh, pamatuju dokonce na uhelné prázdniny,“ vzpomíná Vlaďka na své dětství.
Během dospívání vnímala svoji postavu jako ženskou. „Nadváhu jsem tehdy neměla, až časem jsem se ve své ženské postavě našla a byla za ni ráda. Kila mi přibyla až později a dneska jsem ráda, že se mi je podařilo shodit. Svoje ‚nové‘ tělo si užívám. S oblibou chodím nakupovat oblečení, mám radost i ze změny velikosti ze čtyřiačtyřicítky na třicet osm, tedy z L na M, někdy dokonce S. Utekla jsem od modelů střihu velký pytel, co vše schová, k těm, které padnou na tělo a zvýrazní ženské tvary.“
„V současné době si užívám zimu, klidný advent a těším se na Vánoce a především už se těším, co nového pěkného přinese nový rok. Čtenářům do dalšího roku přeju hodně zdraví a radosti. A také silnou vůli, odhodlání a vytrvalost, pokud mají touhu na sobě pracovat a měnit se k vlastní spokojenosti,“ uzavírá Vlaďka.
Zajímavosti o VladislavěOdkud: z Kokořínska |
Článek vznikl pro časopis Tina.[1]