
V páté sérii, která vyvrcholila na začátku letošního roku, se s hrdiny příběhu vracíme do středoamerického městečka Hawkins, které se zdá být z mnoha důvodů prokleté. Mnoho diváků nejspíš napadlo, zda je město Hawkins skutečné. Odpověď zní ne.
Hawkins byl vymyšlený tvůrci seriálu, bratry Dufferovými, jako klasická kulisa amerického maloměsta ve stylu filmů Stevena Spielberga nebo Joea Danteho. Seriál se ve skutečnosti natáčel v několika malých městech na okraji Atlanty v Georgii – státu, jehož popularita vystřelila v době vysílání seriálu do nebes.
Zajímavé je, že Atlantu mají filmoví tvůrci všeobecně v oblibě. Natáčely se zde seriálové hity od Živých mrtvých přes Ozark až po nedávné filmové lahůdky, jako je remake Naked Gun, Spider Man: Homecoming, Baby Driver nebo televizní komedie Chad Powers.
Pomyslným srdcem Hawkinsu je Jackson, město jihovýchodně od Atlanty. To pomohlo produkci ztvárnit syrovou, nerekonstruovanou a klasickou Ameriku, jak ji známe ze seriálu. Zde se nachází obchod se smíšeným zbožím Melvald’s General Store (ve skutečnosti bývalý Jackson Drug na druhé ulici), kde Joyce (Winona Ryderová) pracuje na začátku seriálu, veřejná knihovna (ve skutečnosti budova soudu pro pozůstalostní řízení okresu Butts na třetí ulici) a místní kino Hawk Theater (ve skutečnosti prázdný pozemek na Oak Street).
Dobrou zprávou však je, že přestože Hawkins jako takový neexistuje, většinu lokací ze seriálu je možné navštívit. V jejich okolí najdete spoustu místních, kteří jsou ochotni vás po dnes již ikonických místech provést. Do ulic Jacksonu se však můžete vydat i sami. Město totiž přidalo před budovy ze seriálu obří QR kódy, díky nimž získáte další informace.
Než se do Jacksonu vydáte, je dobré vědět, že většina domů, které se v seriálu objevují, je v soukromém vlastnictví. Mnoho z nich najdete ve stejné ulici, a to Piney Road Drive. Steavův dům, kde se v druhém díle první série ztratila nešťastná Barb, se zase nachází v městečku Riverdale zhruba deset kilometrů jižně od Atlanty. Interiéry byly pro účely natáčení zrekonstruovány v atlantském filmovém studiu Screen Gems.
Strašidelný dům a ruské vězení
Tvůrci seriálu se inspirovali dvěma klasickými filmy ze sedmdesátých let. Prvním z nich je americký film Breaking Away, v němž hraje hlavní roli dospívání, přátelství, sny a hledání vlastní identity. Druhým je slavný Spielbergův sci-fi příběh Blízká setkání třetího druhu. Oba tyto filmy se odehrávají v Indianě, do které zasadili tvůrci také děj Stranger Things. Indiana je nejen ve filmech, ale i v knihách často používána jako názorná ukázka každodenní obyčejné Ameriky.
Zajímavé je, že než se seriál usadil na americkém Středozápadě, měl se původně odehrávat v Montauku ve státě New York. Tato malá, turisticky velmi oblíbená pobřežní komunita, je spojována s mnoha vládními konspiračními teoriemi. Zároveň se v sedmdesátých letech stala filmovou lokací pro slavné Spielbergovy Čelisti. Po návštěvě Montauku uprostřed zimy však tvůrci změnili názor a rozhodli se pro teplotně přívětivější Atlantu.
Jedno z nejpamátnějších a zároveň nejpůsobivějších míst celého seriálu je rodný dům Henryho Creela, který se později změnil v hlavního záporáka, proti němuž vedou hrdinové v poslední sérii finální tažení. Mimořádná budova vypadá jako kulisa postavená pro hororový film, přitom je však skutečná.
Nachází se v městečku Rome ve státě Atlanta a najdete ho na Druhé East Avenue pod názvem Claremont House. Děsivě vypadající stavba byla postavena už v roce 1882 a noví majitelé ji zrekonstruovali do viktoriánské podoby. V době natáčení seriálu fungovala jako penzion, nyní je však pro návštěvníky uzavřena.
Ve čtvrté sérii jsme viděli jednoho z hlavních hrdinů, drsňáka Hoppera, v ponurém ruském vězení. Scény se ve skutečnosti nenatáčely v Rusku, nýbrž v samém centru litevského Vilniusu.
Věznice Lukiskes byla v provozu od roku 1837 až do roku 2019. Zatímco exteriér věznice byl natočený na jiném místě, většina interiérů včetně cel byla natočena právě ve skutečném litevském vězení. Navzdory svému hrozivému vzhledu je budova nyní kulturním centrem.
Vše je chytře propojené
Pozorní diváci si určitě všimli, že oproti lokacím z minulých sérií se v té páté objevilo několik nových a vskutku působivých míst. Jednou z hlavních hvězd seriálu je rozhlasová stanice WSQK 94.5FM, známá také jako The Squawk.
Ta byla pro účely seriálu postavena na poli u Hutchesons Ferry Road v Chattahoochee Hills jihozápadně od Atlanty a je doplněna o obří rádiový stožár. Na ten šplhají na začátku série dva z hlavních hrdinů soupeřící o pozornost Nancy Wheelerové.
V poslední sérii se v seriálu také objeví velký dům zvaný Turnbow Mansion. Nachází se ve Stone Mountain severovýchodně od města hned vedle hřbitova, který jsme viděli ve finále čtvrté série. Vidíme také Dustina, jak míří na vysokou školu na skutečnou Oglethorpe University na atlantském předměstí. Sledujeme Lucase a Max na rande v kině Tara v nedalekém parku Lavista.
Můžeme se také těšit na významnou návštěvu Enzo’s. Tato restaurace, kterou jsme viděli ve třetí sérii, je ve skutečnosti italskou restaurací Dominick’s v Norcrossu. Jde o podnik, který hrál významnou roli ve složité milostné historii dvou hlavních hvězd seriálu, Joyce a Hoppera.
Seriálový svět v londýnské tovární hale
Stranger Things se od svého debutu v roce 2016 stal skutečným fenoménem. Seriál vznikl před deseti lety jako svérázný návrat k poetice spielbergovských filmů a všemu předtechnologickému. Málokdo v té době čekal, že příběh skupiny dětí, které se v ospalém americkém městečku musí postavit příšerám žijícím v podzemí, se dočká takového úspěchu.
Seriál přinesl nejen masivní návrat stylu osmdesátkové estetiky, ale znovu po letech vystřelil ke hvězdám herečku Winonu Ryderovou. Starou skladbu od Kate Bushové proměnil v obrovský globální hit a všeobecně vzbudil zájem mladé generace o vizuál, hudbu a atmosféru osmdesátých let.
Já sama jsem měla možnost osmdesátkovou atmosféru, která překročila hranice televizní show, zažít v roce 2019 v Londýně. V rámci projektu Secret Cinema se ve staré tovární hale na okraji Londýna otevřel svět ze Stranger Things jako na dlani.
Postupně jsme procházeli jednotlivými scénami seriálu a na konci jsme potkali Jedenáctku, která se v typickém obranném gestu vznášela nad našimi hlavami. Prostřednictvím tohoto úžasného zážitku jsem měla možnost pocítit doslova na vlastní kůži nejen atraktivní dekádu osmdesátých let, ale i sílu televizního fenoménu, který se pro některé věrné fanoušky stal součástí životního stylu.

