Po výletu do Vídně se opět vrátíme do našich končin. Dnes se podíváme do jihočeského Milevska, kde vznikla velmi zajímavá stavba na zakázku tamní židovské obce.
Pravidelní čtenáři Orientace Lidových novin už dávno vědí, že architektonický kubismus, podivuhodný styl z let 1911– 1921, vynalezl český architekt Pavel Janák (1882–1956). Ten rozvinul výtvarný kubismus, kterému položil základy Pablo Picasso v Paříži a jejž několik českých malířů a sochařů sdružených ve Skupině výtvarných umělců přivezlo do Prahy.
Stavba byla nedávno opravena, zaráží však barevné řešení: tmavě červená kubismu nesluší, Janák doporučoval světlé tóny, aby byla zvýrazněna hra světla a stínu.
Členem tohoto sdružení byl i Janák, kterého napadlo, že unikátní expresivní styl lze aplikovat i v architektuře a designu. Následovali ho další členové Skupiny Josef Gočár, Josef Chochol a Vlastislav Hofman a také architekti Emil Králíček, Otakar Novotný, Rudolf Stockar a několik dalších.
Překvapivě mezi nimi byl i Oldřich Tyl (1884–1939), projektant, kterého si spojujeme především s meziválečným funkcionalismem: byl spoluautorem Veletržního paláce, projektantem Bondyho pasáže (dnes Černá růže) a řady dalších staveb avantgardy.
Tylovy začátky však byly jiné. Tento absolvent pražské techniky pracoval nejprve u známého stavitele Matěje Blechy, jehož firma, vedená Emilem Králíčkem, projektovala v té době, tedy v letech 1912–1914, stavby s prvky kubismu, jako byla známá lucerna na Jungmannově náměstí a dům Diamant ve Spálené ulici v Praze nebo Beniesova vila v Litoli.
V Milevsku
V roce 1913 dostal zajímavou nabídku od židovské obce v Milevsku. Tam se rozhodli zbourat starou synagogu (její zbytky se dodnes nacházejí v domě čp. 387 na Husově náměstí) a vystavět v nedaleké Sokolovské ulici novou. Tu navrhl karlínský stavitel František Střílka v klasicizujícím stylu s výrazným portikem, tvořeným čtveřicí sloupů, podpírajících tympanon.
Šlo o celkem konvenční architekturu, vycházející z obdobných starších vzorů. Tyl byl požádán, aby ozvláštnil prostor uvnitř tympanonu, kam se většinou umisťovaly reliéfy. Mladý architekt pojal zadání svérázně a vyplnil trojúhelníkovou plochu kubistickou dekorací.
Synagoga byla vystavěna během první světové války a dokončena krátce po ní, v roce 1919, přičemž svému účelu sloužila až do roku 1938. Za války se tu nacházelo skladiště a po zániku místní židovské obce byla v roce 1950 předána Československé církvi husitské, která nechala do tympanonu vkomponovat svůj znak. Mimochodem, to byl osud mnoha dalších synagog, například té v Praze-Karlíně.
Po roce 1990 byla na budovu umístěna dvojice pamětních desek se jmény zavražděných Židů z Milevska a okolí. Stavba byla nedávno opravena, zaráží však barevné řešení: tmavě červená kubismu skutečně nesluší, Janák doporučoval světlé tóny, aby byla zvýrazněna hra světla a stínu na prolamovaných plochách.
Výzdoba tympanonu bývalé milevské synagogy je vzácným příkladem uplatnění jehlancovitého stylu u sakrálního objektu. V tomto stylu byly pojednány ještě interiéry Betlémské kaple Českobratrské církve evangelické ve dvoře domu v Prokopově ulici na pražském Žižkově (Emil Králíček – Matěj Blecha, 1912–1913) a rovněž evangelického kostela v Husově náměstí v Pečkách (Oldřich Liska, 1914–1918). Jde o jediné na původním místě zachovalé interiéry v tomto kuriózním stylu.
Neradostný závěr života
Na závěr si ještě Oldřicha Tyla představíme trochu blíž. Ejpovický rodák byl krátce po návratu z italské válečné fronty ovlivněn stylem art deco, jak o tom svědčí jeho družstevní domy v Nezamyslově ulici v Praze-Nuslích, pak ale pod vlivem německého Bauhausu a architekta a teoretika Le Corbusiera přešel ke konstruktivismu a funkcionalismu. Stál rovněž u založení avantgardního magazínu Stavba, který vydával Klub architektů, tedy okruh kolem Karla Teigeho.
V polovině dvacátých let vyhrál soutěž na budovu Pražských vzorkových veletrhů, kterou pak navrhl v Holešovicích-Bubnech spolu s Plečnikovým žákem Josefem Fuchsem. Ve své době šlo o jednu z největších konstruktivistických staveb světa a po dokončení v roce 1928 si ji přijel prohlédnout i Le Corbusier.
Známé jsou i Tylovy projekty domů pro YWCA v Žitné ulici na pražském Novém Městě a v Kubelíkově na Žižkově, činžáky v ulicích Spálená, Na Perštýně, Rooseveltova, Benediktská nebo rodinné domy na pražské Hanspaulce a v Hořovicích. Mistrovským dílem je pak Bondyho pasáž, propojující ulice Na Příkopě a Panskou na pražském Novém Městě.
Závěr jeho života nebyl šťastný: spolumajitel jeho malé stavební firmy Tecta byl usvědčen z podvodů, Oldřich Tyl se kvůli tomu dostal do dluhů a nakonec byl hospitalizován s těžkou psychickou nemocí v bohnické léčebně, kde roku 1939 zemřel. Pohřben je na hřbitově u sv. Matěje v Praze-Dejvicích.