Můžete si dovolit práci, která vás baví a je smysluplná? Kde končí kariéra a začíná luxus

Smysluplná práce není jen ozdobou kariéry. Je jednou z nejcennějších, ale zároveň i nejpomíjenějších hodnot současného života, jejíž dlouhodobý nedostatek si zpravidla vybírá svou daň. Její luxus spočívá v tom, že smysluplná práce není zdaleka samozřejmá.

Smysl práce vzniká, když má práce hodnotu nejen ekonomickou, ale i osobní a společenskou. Není to práce, která by byla nutně prestižní, dobře placená nebo společensky obdivovaná. Je to však činnost, jejíž výsledek má svou viditelnou hodnotu a někomu skutečně slouží. Navíc jde zpravidla i o činnost, v níž člověk vnímá soulad mezi tím, co dělá, a tím, kým je a čemu věří. Tedy činnost, která přináší hlubší uspokojení, podporuje osobní růst a pomáhá chápat, že jsme součástí něčeho většího.

Co je smysluplné pro jednoho, nemusí být však smysluplné pro druhého. Smysl práce se může lišit podle hodnot, které zastáváme, našich osobních vlastností i životní fáze. A často je to spíš vztah, který si člověk musí vybudovat. Přesto mají smysluplné práce své společné rysy. Dávají pocit užitečnosti, odpovídají vnitřním hodnotám, umožňují růst a přesahují okamžitý zisk.

Práce, které se jako smysluplné jen tváří

Moderní pracovní svět je plný profesí, které se jako smysluplné jen tváří. Jejich názvy zní důležitě a mnohdy se neobejdou bez cizích slov, jsou dobře placené, společensky respektované, obklopené aurou důležitosti a jazykem velkých vizí.

Jejich skutečný přínos je však často obtížně dohledatelný a jejich smyslu nepřidá ani jejich pečlivě udržovaná fasáda. Z dálky možná občas vypadají smysluplně, jejich dopad na životy lidí je však naprosto minimální.

Příkladem jsou činnosti, v nichž lidé tráví roky prací na „strategických projektech“, „transformačních programech“, „změnových řízeních“, či „budování značky“. Jejich práce se odehrává v zasedačkách korporátních centrál, ministerských budovách a moderních coworkingových prostorech, s motivačními slogany na zdech, a dny se zde rozpouštějí v nekonečných workshopech, status mítincích, steering committees a prezentacích.

Jejich výsledkem jsou další prezentace, reporty, schůzky a jednání, které neslouží ničemu jinému než vlastní reprodukci. Jde o nástroje, které se definitivně proměnily v cíl. A práce, které se redukovaly na pečlivě udržovaná zdání, že se něco děje.

Tyto činnosti možná nejsou vždy zcela zbytečné, jejich problém je však v tom, že samy o sobě k ničemu reálnému nevedou. Často neplní ani funkci nástroje, který by sloužil k něčemu skutečně důležitému, alespoň zprostředkovaně. Ani po letech tak u nich zpravidla nelze nalézt nic, co by bylo možné chápat jako výsledek, co by bylo možné, byť vzdáleně, považovat za jejich „hodnotu“ či co by mělo povahu něčeho hmatatelného.

I lidé, kteří se jim léta věnují, se tak většinou ani po delším čase nemohou zbavit nepříjemného dojmu, že jejich práce vlastně nic nepřinesla.

Potřeba smysluplné práce

Smysl práce vyrůstá z jejího dopadu, tedy z toho, že jde o práci, která někomu skutečně slouží. A neodvíjí se od jejich viditelnosti, ale od skutečné užitečnosti.

Její dopad je někdy přímý a zřetelný, například u lékařů, učitelů i sociálních pracovníků, kteří vidí výsledky své práce na konkrétních lidech. Jindy je méně nápadný, ale neméně důležitý, jako u techniků zajišťujících bezpečný provoz systémů, účetních udržujících organizaci v chodu, řemeslníků či pracovníků služeb, díky nimž společnost tiše a spolehlivě funguje. Nebo knihovníků vytvářejících prostor pro vzdělávání.

Příkladem je i práce člověka, který dlouhodobě a systematicky opravuje špatně nastavená pravidla. Ne reformátora, ne vizionáře, ale někoho, kdo trpělivě „sedí“ nad procesy, zákony, interními předpisy nebo IT systémy a odstraňuje drobné chyby, které každý den stojí tisíce lidí čas, energii a nervy.

Smysluplná práce se nepozná podle výše mzdy, titulu na vizitce ani podle počtu anglických slov v popisu pozice. Její základní charakteristikou je, že po sobě zanechává stopu. Vede k tomu, že se něco mění (a to k lepšímu). Někomu konkrétně a trvale zlepší jeho život, nebo že něco funguje lépe než předtím. Její smysl neleží v aktivitě samotné, ale v jejím skutečném a nepředstíraném důsledku. Tedy v tom, že bez ní by svět okamžitě pocítil ztrátu.

Práce tak může být smysluplná, i když je špatně placená a společensky podceňovaná. A řadu smysluplných prací tak společnost občas přehlíží. Pečovatelé, uklízečky, řidiči, pracovníci technických služeb a další nebývají považováni za symbol úspěchu. Přesto právě v těchto profesích lidé často popisují silný pocit smyslu své práce, protože vidí její okamžitý a konkrétní výsledek.

Nepochopení významu smysluplné práce spočívá v nepochopení toho, že tato práce je lidskou potřebou, která má hluboké kořeny. Psychologicky souvisí s potřebou užitečnosti, kompetence a sounáležitosti. Člověk potřebuje vědět, že jeho úsilí není jen spotřebou času, a neslouží jen tomu, aby zaplatil své účty. Potřebuje vidět výsledky své práce, vidět, že jeho práce má význam pro druhé i že v jejím důsledku někam patří. Je součástí něčeho většího a trvalejšího, než je on sám.

Psychické dopady smysluplné práce

V práci, která tuto potřebu ani dlouhodobě nenaplňuje, tak lidé často trpí, i když k tomu zdánlivě „nemají důvod“. Mají dobrý plat, flexibilitu, benefity i uznání, ale chybí jim odpověď na jednoduchou otázku: „ K čemu to celé vlastně je?“ Často si tuto otázku kladou i přesto, že se o významu své práce snaží přesvědčit sami sebe. Nebo žijí v prostředí, kde je práce chápána především jako zdroj příjmu, statusu a identity, a její smysl se považuje jen za jakýsi příjemný bonus. Tedy něco navíc, co je hezké mít, ale bez čeho se dá obejít.

Dlouhodobá absence smyslu se neprojevuje okamžitě. Nejprve přichází únava, cynismus, ironický odstup, pocit, že „už je to jedno“. Později však roste i riziko vyhoření, úzkosti, depresivních stavů a pocit vnitřní prázdnoty, jež pramení ze ztráty radosti z dobře odvedené práce, pocitu, že naše úsilí má svůj význam nebo že se naše práce přetavuje ve skutečný výsledek.

Smysluplná práce působí u těchto pocitů jako protiváha. Ne tím, že by stres odstranila, ale tím, že mu dává rámec a význam. Jedním z hlavních psychických přínosů smysluplné práce je tak vyšší psychická odolnost.

Současné výzkumy v oblasti psychologie práce i „wellbeingu“ ukazují, že lidé, kteří vnímají smysl své práce, bývají spokojenější a šťastnější. Lépe zvládají tlak, nejistotu i pracovní neúspěchy. Ne proto, že by byli méně zatíženi, ale proto, že vědí, proč svou práci dělají. Smysl funguje jako vnitřní opěrný bod, který pomáhá překonávat náročná období a snižuje riziko dlouhodobé frustrace.

Ani smysluplná práce pochopitelně neznamená trvalé nadšení nebo nepřetržitou radost. I ona obsahuje rutinu, konflikty a dny, kdy by člověk nejraději dělal cokoli jiného. Její smysl se neprojevuje v trvalé euforii, ale v jistotě, že náš čas a energie nejsou promarněné. Jak napsal rakouský psycholog Viktor Frankl, člověk může přežít téměř cokoli, pokud má proč.

Smysluplnou práci nelze simulovat, lze ji však rozpoznat

Význam – a luxus – smysluplné práce spočívá v tom, že tato práce není samozřejmá. I když žijeme v době bezprecedentního blahobytu, míra úzkostí, depresí a pocitu ztráty smyslu roste. Jde o práci, která vyžaduje kontakt s realitou, odpovědnost a často i nepohodlí. Nedá se plně simulovat ani nahradit rétorikou. A lidé ji často podceňují, dokud o ni nepřijdou. Teprve tehdy si uvědomí, že skutečný luxus nespočívá v tom, kolik za práci dostáváme, ale v tom, zda po ní svět zůstává aspoň o něco pevnější, smysluplnější a opravdovější než předtím.

Pokud si nejste smysluplností své práce zcela jisti, stojí za to položit si několik jednoduchých, ale podstatných otázek. Jde o otázky typu: Komu nebo čemu moje práce slouží, mohu být za její výsledky dlouhodobě hrdý, jde o práci, která mě rozvíjí, nebo mě spíše vyčerpává a otupuje, jedná se o práci, která odpovídá tomu, jakým člověkem chci být, nebo dokázal bych tuto práci vykonávat i tehdy, kdyby byla méně prestižní?

V případě, že jsou vaše odpovědi na tyto otázky kladné, je velká šance, že vaše práce má svůj smysl nebo se v ní tento smysl brzy objeví. I smysluplná práce však není vždy „cílovou stanicí“, a její hledání tak může být spíše procesem. Někdy se objevuje nenápadně, jindy se vytrácí a znovu vrací. O to důležitější je zůstat k sobě a smysluplnosti své práce pozorný a její smysl aktivně hledat.

Když máme tu možnost, je třeba ji hledat spíše tam, kde své práci dobře rozumíme, kde mezi vynaloženým úsilím a skutečným dopadem naší práce neleží příliš mnoho prostředníků a kde je na naší práci něco, co neslouží jen nám, ale co nás přesahuje. V neposlední řadě pak uděláme lépe, když pochopíme, že smysl práce nevychází z její prestiže, ale spíš z její konkrétnosti.

Adblock test (Why?)