Na co zírá mašinfíra: Rýmařovská lokálka vás sveze do podhůří Jeseníků

V roce 1871 získala společnost Moravsko-slezská ústřední dráha (MSCB) koncesi ke stavbě železnice z Olomouce přes Bruntál a Krnov až k německé hranici směrem na Leobschütz (dnešní polské Głubczyce). V koncesi bylo také povolení ke stavbě vedlejších tratí, například do Opavy, Města Albrechtic, ale i do Vrbna pod Pradědem a do Rýmařova.

Jenže v roce 1873 přišel krach na vídeňské burze a podnikání Moravské ústřední dráhy se dostalo do potíží. V této situaci se iniciativy ujal sám rakouský stát a na vlastní náklady vybudoval spojení Valšov – Rýmařov. 15. října 1878 na trať vyrazil první vlak.

Dopravu zprvu provozovala MSCB, ale od 1. ledna 1889 převzaly provoz státní dráhy kkStB. V roce 1895 byl vznesen první návrh na prodloužení trati, a to do Staré Vsi. Stejně tak jako pozdější plány na protažení kolejí do Sobotína nebo do Uničova, ale zůstalo jen u nápadů, které nebyly nikdy realizovány.

Už v roce 1932 se na trať vypravily první motorové vozy M120 zvané Věžáky. Za druhé světové války se trať dostala do správy německých Říšských drah, v roce 1945 ale definitivně vrátila do českých rukou.

Je zajímavé, že o lokálce do Rýmařova se nikdy příliš neuvažovalo v souvislosti s útlumem nebo likvidací provozu. Koleje do podhůří Jeseníků totiž využíval jednak tamní dřevařský průmysl, v Rýmařově se přeci vyráběly slavné dřevěné domky Okál, jednak hliník. V továrně na zpracování tohoto kovu v Břidličné za první republiky vymysleli aluminiovou folii, která se používá třeba na stavební izolace, ale i v kuchyni jako známý alobal.

Mezi Krnovem–Valšovem a Rýmařovem dnes jezdí pravidelné osobní spoje Českých drah^[1]. Jedním z nich jsme se na rýmařovskou větev tratě 310 vypravili s naší kamerou i my.

Z Bruntálu do Rýmařova se můžete dostat i za 2 a půl minuty:

Nejdřív po hlavní trati, pak po lokálce

Naši jízdu ve stínu nejvyšší hory Moravy, Pradědu, začínáme v Bruntálu^[2], druhém největším městě okresu Bruntál. Staniční budova je vzorně opravena, můžeme říci, že snad až pietně. Nikde totiž nevidíme nevzhledná ostrovní nástupiště, ani kilometry modrého zábradlí.

Ve městě na turistu čeká nejedno lákadlo. Například bruntálský zámek s muzeem, zámecký park se zbytky hradeb, historické náměstí s renesančním Gabrielovým domem nebo bývalý klášter piaristů.

Křižování v Bruntálu Vlevo pravidelný vlak ČD z Olomouce, vpravo výletní vlak Slezského železničního spolku do Malé Morávky.

Vykřižujeme se s pravidelným vlakem ČD^[3] z Olomouce a výletním vlakem Slezského železničního spolku do Malé Morávky a zamíříme k jihu. Na cestě do Valšova projíždíme okolo dvou vyhaslých vulkánů. První je Uhlířský vrch po pravé straně, následuje Venušina sopka vlevo. Obě pocházejí ze čtvrtohor, Uhlířský vrch je údajně jednou z nejmladších sopek u nás.

Lokálka do Rýmařova fyzicky začíná až ve stanici Valšov^[4]. Odtud vede jak hlavní tak vedlejší trať po samostatné koleji. Za někdejším strážním domkem se obě tratě rozcházejí^[5], lokálka do Rýmařova obloukem odbočuje vpravo.

Možná největší stavba na trati nás čeká hned po několika stech metrech, ocelový most přes Moravici^[6]. Hned první zastávka nás utvrdí, že dřevařský průmysl býval v kraji velmi rozšířený, vždyť se jmenuje Břidličná lesy^[7]. Dřív tu bývalo i nákladiště, což dokazují i zbytky zarostlé nakládací rampy.

Most přes Moravici

A hned za obloukem máme další důkaz, tentokrát hliníkový. Rozsáhlé předávací kolejiště stanice Břidličná^[8] rozhodně pamatuje lepší či spíše frekventovanější časy, stejně tak jako nepoužívaná vlečka do továrny na druhé straně Moravice. Ale kdo ví, podnik na zpracování hliníku se modernizuje, staví se nové haly, tak třeba se nákladní vlaky do Břidličné vrátí.

Hlavním dopravním bodem Břidličné je ale až zastávka^[9] o několik set metrů dál, která je sice jen zastávkou, zato leží v centru města. Pokud byste si chtěli udělat velkou tůru, můžete vystoupit z vlaku Českých drah^[10] právě tady a odsud se vydat ke hradu Sovinec. Po většinou neznačených cestách je to budete mít zhruba 16 kilometrů.

Další zastávkou, dříve stanicí, je Velká Štáhle^[11]. Taky tady je výpravní budova postavena z šedých kamenů. Druhá kolej byla před lety vytrhána a o uvadající slávě železnice svědčí už jen opuštěná nakládací rampa.

Zbývá nám už jen zastávka Jamartice^[12] a je před námi koncová stanice Rýmařov^[13]. Vagony se dřevem dokazují, že na lokálce nákladní doprava ještě nevymřela. Koleje končí šturcem, tedy zarážkou, takže ani motorák Českých drah^[14] se dál nedostane.

Starobylý Rýmařov je vlastně Mekkou turistů. Kdo by neznal kulaté dřevěné placky s vypáleným motivem, turistické známky. Tak ty se rodí právě tady, v Rýmařově. Můžete se podívat do zdejšího návštěvnického centra a prohlédnout si expozici tohoto českého fenoménu.

Jako téměř po celé republice, i tady najdete Městské muzeum s několika expozicemi. Dozvíte se o historii regionu, o jeho geologii, ale také o dějinách místního textilního průmyslu. Ostatně pod muzeum spadá také Expozice Hedva Český Brokát v nedaleké továrně.

V blízkém okolí doporučujeme návštěvu zámku Janovice u Rýmařova, který svého času vlastnil i hrabě František z Harrachu, účastník osudné cesty do Sarajeva v roce 1914.

A pro milovníku adrenalinu bychom měli návštěvu Horního města, jehož jméno je odvozeno od slova horník. Můžete se podívat do středověkého stříbrného dolu nebo do hornického muzea v bývalém zdravotním středisku.

Z Rýmařova se můžete vydat ať už pěšky nebo autobusem do nitra Jeseníků. Výstup na Praděd ze sedla Hvězda nebo relaxace v lázních Karlova Studánka rozhodně nemohou uškodit.

Adblock test (Why?)