Na co zírá mašinfíra: S Bardotkou z Kutné Hory až ke Sluneční zátoce

Cestu absolvujeme po dvou historických tratích. Nejprve po Místní dráze Sedlec – Kutná Hora – Zruč (Lokalbahn Sedletz–Kuttenberg–Zruč). Její první část mezi stanicí Kutná Hora na Rakouské severozápadní dráze (ÖNWB) a Kutná hora město, vznikla v roce 1883. Krátká trať, která měřila pouhých 2,7 kilometru měla jednak spojit historické sídlo se světem, jednak vlečkami napojit cukrovary, které v okolí stály.

Výrazné prodloužení se lokálka dočkala o 22 let později. Společnost získala koncesi na stavbu dráhy ze stanice Kutná Hora město až do Zruče nad Sázavou. Tento úsek o délce zhruba 33 kilometrů byl otevřen 1. listopadu 1905.

Dopravu na místní dráze provozovala na účet vlastníka nejprve Rakouská severozápadní dráha, s prodloužením tratě pak Rakouské státní dráhy (kk StB) a po vzniku Československa ČSD. Soukromá společnost byla v roce 1925 zestátněna, takže Československé státní dráhy převzaly trať včetně kompletní infrastruktury. Prní trakce se na této lokálce udržela ještě v 70. letech 20. století.

Druhou historickou tratí je úsek mezi Ledčí a Světlou nad Sázavou. Ta byla zprovozněna v roce 1903 jako soukromý podnik Josepha Klöcknera, inspektora panství Tereziánského ústavu šlechtičen na Pražském hradě, Roberta Hrušy, ředitele panství v Ledči, Josefa Koláře, okresního předsedy v Radostovicích (dnes části Světlé nad Sázavou) a Johanna Hereše, starosty Ledče.

Svým dílem tak dokončili soubor lokálních tratí podél Sázavy, kterému se později začalo přezdívat Posázavský Pacifik. Také na tomto úseku provozovaly dopravu na účet vlastníka Rakouské státní dráhy, později pak ČSD.

Zajímavostí bylo výhradní použití čtyřnápravového parního motorového vozu rakouské řady 1.401, u ČSD jako M223.001. Motor typu Komarek dodaly Českomoravské strojírny a podvozek společnost Ringhoffer v Praze na Smíchově. Vozidlo mělo dvouválcový kombinovaný motor s mokrou párou, rozvodem Heusinger a startovacím zařízením Gölsdorf. Mělo osm sedadel druhé třídy a 31 sedadel třetí třídy a také toaletu. Z provozu byl vyřazen až po roce 1948.

Parní vůz M223.001 ČSD ve stanici Kutná Hora hlavní nádraží roku 1938 je připraven k úvraťové jízdě osobního vlaku do stanice Kutná Hora město.

Úsek z Kutné Hory do Zruče vede v náročném terénu, kdy vlaky musí nejprve vystoupat o čtvrt kilometru až do nejvýše položené zastávky Štipoklasy, aby hned začaly prudce klesat až k Sázavě. Druhý úsek ze Zruče do Ledče pak vede v těsné blízkosti řeky, kterou několikrát překonává a říční zákruty si zkracuje několika tunely.

Na obou lokálních tratích dnes jezdí pravidelné spoje Českých drah, nicméně čas od času se na tyto romantické úseky vypraví i vlak mimořádný. To byl také případ zážitkové soupravy společnosti Kladenská dopravní a strojní, který si vyžádali britští fandové legendárních Bardotek, československých lokomotiv z ČKD.

Z Kutné Hory do Světlé nad Sázavou se můžete projet zrychleně za 5 minut:

Úvratí za krásami Kutné Hory

Naši cestu z Polabí do Posázaví začneme ve stanici Kutná Hora hlavní nádraží^[1]. Nádraží stojí notný kus za městem, a tak, pokud chcete navštívit tuto jedinečnou památku UNESCO, doporučujeme použít právě vlak.

Místní dráha do Zruče nad Sázavou je do stanice zaústěna poměrně nešťastně, vlaky musí projet úvratí^[2], změnit směr jízdy, aby se dostaly k nástupišti. Naše souprava s Bardotkou 751.112 naštěstí jen pár set metrů sune (couvá) téměř až k bývalému depu, kde má iDNES mimochodem umístěnou jednu ze svých železničních kamer, a hned vyráží na lokálku.

Lokálka ze Zruče nad Sázavou je do stanice Kutná Hora zaústěna úvratí

První zastávka je Kutná Hora-Sedlec^[3]. Jen kousek od ní leží světoznámý Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele od architekta Jana Blažeje Santiniho. Svatostánek navazuje na bývalý cisterciácký klášter, které je využíván místní tabačkou, továrnou na výrobu cigaret. Klášter si můžete prohlédnout v rámci návštěvy Muzea tabáku. Rozhodně nezapomeňte zavítat do slavné kostnice pod kostelem Všech svatých, která je jen přes silnici.

Do centra Kutné Hory to máte nejblíže ze stanice Kutná Hora město^[4]. Tady na vás čeká Chrám svaté Barbory, Jezuitská kolej s Galerií Středočeského kraje, Hrádek s muzeem stříbra a středověkým dolem, Vlašský dvůr, gotický Dačického dům, Kamenná kašna, Kamenný dům, rodný dům Josefa Kajetána Tyla.

V ose kolejiště se objevuje Vlašský dvůr

Přímo na nádraží také stojí za pozornost dvě torza historických motorových vozů. Jako první stojí na kolejích vrak M234.001, hned potom motorák M274.003 zvaný Modrý šíp. Už řadu let se je spolek Kutnohorská místní dráha snaží opravit. Snad se mu to jednou podaří.

Vydáváme se proti proudu říčky Vrchlice, či, jak místní říkají, Páchu. Na ocelovém mostě^[5] se nám otevírá snad nejkrásnější pohled na Vlašský dvůr a hned za ním na Chrám svaté Barbory. Podle říčky Vrchlice si zvolil svůj pseudonym také slavný český básník Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Jakub Frida. Ostatně jeho portrét vytesaný ve skále můžeme vidět přímo z vlaku.

A o chvíli později i chrám svaté Barbory

Mlýny, hrady, přehrada

Ze zastávky Kutná Hora-Poličany^[6] nebo klidně z následující stanice Malešov^[7] se můžete vypravit jednak na procházku podél Vrchlice, kde najdete romantické tunely i zbytky starých mlýnů, jednak můžete dojít až k vodnímu dílu Vrchlice. Je to jediná klenbová hráz u nás, který vás může překvapit svojí subtilností. Pozor ale, nádrž je vodárenská, takže přímo k vodě nemůžete.

V Malešově si můžete prohlédnout tamní muzeum nebo po domluvě navštívit středověkou tvrz. Pro děti doporučujeme zdejší únikovku.

Z dalších zastávek Bykáň^[8], Týniště^[9] a možná i z Krasoňovic^[10] se vydejte ke zřícenině hradu Sion. Ano, to je TEN Sion, o kterém jste se učili ve škole, právě tady bylo poslední útočiště husitů v čele s Janem Roháčem z Dubé. Zbytky hradu jsou volně přístupné, dodnes se dochovalo hradební jádro.

Za Zbraslavicemi trať klesá do údolí Sázavy

Projíždíme zastávkou s „romantickým“ názvem Bahno^[11] a potom také bývalou stanici, dnes výhybnu, Červené Janovice^[12]. Měli jsme štěstí, že jsme natočili někdejší výpravní budovu. Bývalé nádraží koupil soukromý majitel a chystá jeho demolici.

A teď si držte si klobouky, pojedeme z kopce. Od Štipoklas^[13] přes Zbraslavice^[14] a Hodkov^[15] trať prudce klesá až k řece Sázavě. Po pár kilometrech se napojujeme na již zmíněný Posázavský Pacifik, je tady stanice Zruč nad Sázavou^[16].

Bardotka 751.115 v čele zážitkového vlaku společnosti Kladenská dopravní a strojní ve stanici Zruč nad Sázavou

Krajem Hochů od Bobří řeky

Ve Zruči nás kromě tamního přednosty vítá také pseudogotický zámek. V jeho areálu najdete vyžití minimálně na celý den. Pro návštěvníky mají v sezoně otevřený zámecký okruh, vyhlídkovou Kolowratskou věž, Vodácké muzeum, Muzeum Od verpánku k Baťovi či expozici o řece Sázavě.

Právě zdejší kraj a řeka Sázava inspirovala spisovatele Jaroslava Foglara k napsání jeho díla Hoši od Bobří řeky. A právě těsně podél Bobří řeky teď zážitkový vlak společnosti Kladenská dopravní a strojní vyrazil.

Před Ledčí trať často „líže“ Sázavu

Dalších několik kilometrů místy opravdu téměř „lížeme“ vodní hladinu^[17]. Naši předkové se tady museli poprat se skalními masivy, aby dokázala do úzkého údolí vměstnat koleje. A protože tady Sázava poměrně výrazně meandruje, není divu, že si občas zkrátili cestu. Třeba hned za zastávkou Laziště^[18]. Trať tady nejprve překoná řeku^[19], pak zajede do Vlastějovického tunelu^[20], za kterým je opět most.

Nad zastávkou Chřenovice-Podhradí^[21] leží zřícenina hradu Chřenovice, který pochází z konce 13. století. Na romantickém místě s výhledem na řeku můžete najít 20 metrové zbytky válcové věže, do které se dá vejít skrz uměle prolomený otvor u její paty.

Následuje další tunel^[22], tentokrát Podhradský, o délce čtvrt kilometru, který nám opět výrazně zkracuje cestu. Kousek za ním zastavujeme ve stanici Ledeč nad Sázavou^[23]. Ve městě doporučujeme návštěvu zdejšího hradu. Až stanete na jeho nádvoří, zjistíte, že ho odněkud znáte. Ano, hned z několika filmových pohádek. Natáčelo se tady třeba populární Čertí brko, ale nádvoří si zahrálo také v pohádce Anděl Páně 2.

Hrad samozřejmě láká i na prohlídkové okruhy. Najdete zde klasickou expozici o dějinách hradu, včetně muzea historických hodin, ale i Muzeum Jaroslava Foglara nebo dětský okruh plný plyšových medvídků a panenek.

Trať ledečský hrad obchází, stavitelé dráhy dokonce přístupovou cestu ke gotické památce podkopali 30 metrů dlouhým tunelem. Ostatně nejkratší a nejpohodlnější cestu od vlaku máte z nedaleké zastávky Horní Ledeč^[24].

Pár kilometr za Ledčí trať vede v těsné blízkosti kultovního místa českého skautingu, kolem Sluneční zátoky^[25]. Jaroslav Foglar na louce na druhé straně řeky pořádal několik táborů s pražskou Dvojkou, legendárním skautským oddílem. Kdysi odlehlé a zapomenuté místo se mu tak zalíbilo, že právě sem umístil děj svých dvou knih.

Za Ledčí koleje vedou kolem legendární Foglarovy Sluneční zátoky

Kdybychom se dobře dívali z vlaku na řeku, objevíme Stvořidla, úsek Sázavy posetý mohutnými balvany. Tady obvykle začínají vodáci svoje putování, po deštích ale může být tato jinak krásná část řeky velmi nebezpečná.

Pomalu se blížíme k cíli dnešní cesty, ke Světlé nad Sázavou. Pokud se trať místy odchýlí od řeky, vede skrz krásné louky, většinou je ale Sázava stále na dohled.

Pokud byste si chtěli prohlédnout Světlou máte nejlepší, pokud vystoupíte v zastávce Světlá nad Sázavou město^[26]. Jako první narazíte na Světelské podzemí, labyrint středověkých chodeb, které vznikly mezi 13. a 15. stoletím.

Světelský zámek turistům nabízí řadu expozic. Zavítáte třeba do období první republiky, dozvíte se podrobnosti o historii zdejších obchodníků, prohlédnete si expozice evropského skla či historických hodin. Nejnovějším turistickým lákadlem je expozice turistických známek.

A už je tu opravdu dnešní cíl, opět se napojujeme na historickou trať Rakouské severozápadní dráhy a zážitkový vlak společnosti Kladenská dopravní a strojní zastavuje ve stanici Světlá nad Sázavou^[27]. Ani jsme si nevšimli, že jsme dnes ve vlaku strávili skoro dvě hodiny.

Adblock test (Why?)