Polka, Rakušan, Ital, několik Němců, Ruska žijící v Dublinu. Všem mým spolužačkám a spolužákům je mezi dvaceti a pětadvaceti, jsou milí, chytří, krásní a zcestovalí. A chtějí změnit svět. Pět hodin denně odpovídáme na otázky, doplňujeme cvičení, dohadujeme se o zájmenech i vedlejších větách. Hrajeme hry, dost se smějeme, diskutujeme (navzdory omezeným znalostem) třeba i o česko-německých vztazích nebo o nebezpečí totalitních režimů. Hlásíme se, vykřikujeme, navzájem se chválíme, když se nám něco povede, zapisujeme si, zapomínáme… Atmosféra ve třídě je úžasná.
Před výstupem k vyhlídce Skywalk jsem musela počkat na skupinku hlučných německých studentů, protože starý opičák, který pod schody hlídal, poznal, že se ho bojím, a nechtěl mě pustit.