V chladných zimních měsících je v bohatších londýnských rezidenčních čtvrtích cítit ve vzduchu kouř ze dřeva. Nasládlá, štiplavá vůně z krbových kamen symbolizuje novou módu britské střední třídy. Podle agentury Bloomberg[1] vzrostl počet kamen ve zdejších rodinných domech jen mezi lety 2009 a 2024 o více než čtvrtinu.
Jejich popularita je snadno pochopitelná. Pasují do starých krbů, které jsou typické pro domy postavené před druhou světovou válkou, a přitom topí čistěji a účinněji než otevřená ohniště. Plameny mihotající se za skleněnými dvířky dodávají místnosti pocit útulnosti. A spalování udržitelně získaného dřeva mohou ekologicky smýšlející Londýňané považovat i za uhlíkově neutrální.
Letos se však debata kolem kamen znatelně vyostřila. Vláda zvažuje zpřísnění norem pro nová kamna, aby splnila cíle v oblasti kvality ovzduší. Aktivisté zároveň začali umisťovat na ploty a sloupy plakáty upozorňující na to, že spalování dřeva uvolňuje do zimního londýnského vzduchu potenciálně karcinogenní částice. Majitelé kamen namítají, že aktivisté staví pálení dřevěných polínek na roveň soukromým tryskáčům nebo uhelným elektrárnám.
Nová tradice
Popularita kamen souvisí i s moderní touhou po domácí útulnosti v nejistých časech. „Krbová kamna jsou dnes jedním ze symbolů statusu střední třídy,“ řekla Bloombergu Tabitha Tewová ze severního Londýna, která pracuje ve firmě Amazing Grates specializující se na krby a kamna.
Ta si boomu všimla už před zhruba sedmnácti lety, kdy zákazníky začala lákat bezpečnější a čistší alternativa k otevřeným krbům. „Na rozdíl od krbu můžete odejít a jít si zdřímnout a je to úplně v pořádku,“ říká. „Nejnovější modely jsou tak dobré v omezování zplodin, že byste se vystavili většímu riziku při smažení slaniny.“
Podle Tewové hraje velkou roli i to, jaký pocit kamna lidem dávají. „Muži obvykle o zařízení interiéru v domácnosti nerozhodují, ale kamna to změnila,“ říká. „A když pak chodí shánět dřevo, je vidět, že jsou opravdu šťastní.“
Britské domácnosti se až do období po druhé světové válce vytápěly hlavně uhlím v otevřených krbech. Uzavřenější a účinnější kamna byla typická spíše pro Německo, Nizozemsko či Skandinávii. Británie – a Londýn zvlášť – se otevřených ohnišť vzdala z velmi vážného důvodu: byla smrtelně nebezpečná. V roce 1952[2] způsobil čtyřdenní prosincový smog, vyvolaný teplotní inverzí, odhadem až 12 000 úmrtí po celém Londýně.
Šok vedl k přijetí Zákona o čistém ovzduší z roku 1956, který v britských městech prakticky zakázal otevřené krby a nahradil je ústředním topením, případně plynovými a elektrickými kamny. Vnitřní Londýn se stal „zónou kontroly kouře“, kde bylo povoleno spalovat jen „bezdýmná“ paliva. Když se po roce 2000 začala kamna na dřevo znovu prosazovat, lákala nejen novostí, ale i představou uhlíkové neutrality a dostatečně nízkými emisemi, aby vyhověla stále platným omezením.
Špatné – ale jak moc?
Problémem zůstává nedostatek jednoznačných studií, které by přímo propojily používání kamen se zdravotními důsledky. Částečně i proto, že jejich uživateli bývají spíše bohatší a obecně zdravější lidé. „V Británii mají tendenci spalovat dřevo lidé s vyššími příjmy, což ztěžuje prokazování dopadů na zdraví,“ vysvětluje doktorka Laura Horsfallová z University College London.
Její výzkum však určité obavy potvrdil. Nezveřejněná studie sledující uživatele kamen po dobu osmi let ukázala rychlejší pokles plicních funkcí u lidí, kteří doma spalovali pevná paliva, převážně dřevo. „Není to pokles srovnatelný s kouřením, ale je dostatečně významný na to, že by mohl vést k vyššímu výskytu astmatu nebo CHOPN,“ říká Horsfallová.
Odhady organizace Global Action Plan naznačují, že zákaz „nepodstatného“ spalování dřeva by mohl britskému zdravotnictví ušetřit 54 milionů liber. Ve srovnání s celkovými náklady znečištění ovzduší, které se podle Royal College of Physicians pohybují v desítkách miliard liber ročně, by však šlo jen o zlomek.
Jedno je ale jasné, málokdo v Londýně dnes kamna skutečně potřebuje k přežití zimy. „Mapy ukazují, že znečištění dřevním kouřem pochází hlavně z bohatých oblastí,“ říká Horsfallová. „Spalování dřeva je většinou otázkou estetiky, ne nutnosti.“
References
- ^ Bloomberg (www.bloomberg.com)
- ^ V roce 1952 (www.idnes.cz)