A to díky britskému majorovi, který se rozhodl v rozbombardované továrně znovu vyrábět auta. První tam dělníci sestavili 27. prosince 1945.
Zrod budoucího Volkswagenu ohlásil 15. února 1936 při zahájení X. ročníku berlínského autosalonu osobně německý vůdce Adolf Hitler. „KdF-Wagen“, nazvaný podle nacistické organizace Kraft durch Freude (síla díky radosti), se ale před vypuknutím války prakticky k žádnému z tří set tisíc Němců, kteří si na něj pravidelně spořili, nedostal. První majitelé se z netradičně tvarovaného vozu se vzduchem chlazeným motorem pohánějícím zadní nápravu měli radovat v roce 1939, plány ale překazila válka.
Nově vybudovaná továrna začala chrlit vojenské verze vozu, KdF 82 „Kübelwagen“ a obojživelný KdF 166 „Schwimmwagen“. Při vývoji volkswagenu, který se později proslavil pod jménem Brouk, se přitom nešetřilo penězi ani lidskými silami. Pro auto, které mělo stát méně než tisíc marek (dodnes se vedou spory, zda jej bylo reálné za tuto cenu vůbec vyrobit), vznikala od roku 1938 u Fallerslebenu v Dolním Sasku nejmodernější automobilka v Evropě. A nejen ona – také nové město, dnešní Wolfsburg.
Obojí bylo vybudováno za využití válečných zajatců, nuceně nasazených i vězňů z koncentračních táborů. V automobilce se vyráběly i součástky do zbraňových systémů a opravovala letadla – a jako většina jiných německých továren se stala cílem spojeneckého bombardování. V květnu 1945 tak ležela v troskách. O továrnu se sice zajímal Ford, nakonec ale byla ponechána ve správě britského majora Ivana Hirsta. Díky němu se výroba, a to přes velmi negativní posudky anglických odborníků, znovu rozeběhla.
Do konce roku 1945 vzniklo jen pětapadesát volkswagenů, pak ale počty vyrobených aut zvolna rostly. Už v březnu 1946 dosáhla výroba poprvé 1000 kusů za měsíc, hranice 2000 volkswagenů měsíčně padla v průběhu roku 1948. První vozy byly exportovány v říjnu 1947 do Nizozemska, významná pro budoucnost automobilu byla premiérová účast na amsterdamském autosalonu v roce 1948. Na konci roku 1950 už jezdilo po celém světě sto tisíc Volkswagenů a o pět let později dokonce milion.
Už koncem 40. let se model začal prodávat ve Spojených státech, odkud prý pochází i jeho přezdívka, jež se až koncem 60. let stala oficiálním pojmenováním vozu. Broukem – anglicky Beetle a německy Käfer – prý vůz poprvé nazvali novináři z listu New York Times v roce 1938. Během let se Brouk stal kultovním vozítkem, nejvíc slávy získal jako auto hippies. Přitom je dodnes trochu záhadou, proč vlastně získal takovou popularitu. Auto není extrémně hezké, prostoru v něm není nazbyt a motor vzadu je slyšet víc než dost.
Navíc vůz nebyl zpočátku ani nijak spolehlivý, v Americe dokonce koloval vtip, že Volkswagen dá pamětní medaili každému, kdo s Broukem dokáže najet přes 100 000 kilometrů. Jak ale říkal český designér Václav Král, právě takové chyby a nedostatky jsou tím, co z auta dělá legendu. Kdo z řidičů aspoň jednou nezatoužil vlastnit tohle kulaté vozítko. Brouk si zahrál i v několika filmech, třeba ve Spáči Woodyho Allena, kde hrdina zaspí 200 let a probudí se do světa plného násilí. Brzy narazí na Brouka, vezme klíčky – a bez potíží nastartuje.
Továrny na výrobu Brouků vznikly i v Mexiku, Argentině, Brazílii nebo Jižní Africe. V roce 1972 sebral prvenství v počtu vyrobených kusů Fordovu Modelu T. Ačkoliv se v průběhu výroby pod kapotou odehrála řada výrazných konstrukčních změn, v 70. letech už vůz ve srovnání s konkurencí ztrácel a působil obstarožně. V roce 1974 jej ve wolfsburgské továrně nahradil nový model – Golf. Poslední evropský Brouk sjel z výrobních pásů o čtyři roky později. Kabriolet se ale vyráběl v dílnách německé karosářské firmy Karmann až do roku 1980.
Život Brouka tím ale neskončil, ještě celé čtvrtstoletí vyjížděl z bran továrny v mexickém Pueblu, do roku 1985 se dokonce oficiálně dovážely do Německa. Posledním původním Broukem byl v červenci 2003 vyrobený bleděmodrý exemplář, který putoval do muzea ve Wolfsburgu. Brouk ale nebyl a není jen věcí image, v mnoha zemích se osvědčil jako nezdolný pomocník a auto do nepohody, leckde sloužil třeba jako taxík.
Celkem vyjelo z výrobních pásů přes 22 milionů vozů, což tento typ řadí na druhé místo historické tabulky. Nebo také první, záleží na interpretaci. Za nejprodávanější model historie je považována Toyota Corolla, jejíž celková produkce se blíží 55 milionům kusů. Na rozdíl od Brouka, který se během zhruba šesti dekád výroby změnil jen minimálně, se japonský vůz od roku 1966 vyrábí už ve dvanácté generaci. A současná Corolla připomíná původní verzi vlastně jen jménem.