Jaký byl z ekonomického hlediska pro zemědělce končící rok?
Letošní rok byl pro nás spíš pokračováním předchozího ještě horšího roku. Platí to především pro podniky, které mají rostlinnou výrobu a chov prasat, kde nastal v posledních měsících velký pokles kvůli obchodní válce mezi EU a Čínou.
Co se týká živočišné výroby jako celku, zemědělcům sice pomohly velmi dobré ceny hovězího masa a mléka, ale nepředpokládám, že se přinejmenším v případě mléka udrží po Novém roce na stejné úrovni, respektive už začínají klesat. Je tedy možné říct, že firmy, které mají silnou živočišnou výrobu, zejména chov skotu, na tom byly ještě relativně dobře. Také chovatelé nosnic si mohli dovolit říct o vyšší ceny, které jsou kvůli kulminující ptačí chřipce a rizikům s ní spojeným logické.
Když to shrnu, ti, kteří mají vybavení stájí na vysoké úrovni, splňují standardy welfare, mají příznivé hodnoty užitkovosti a nečeká je v blízké době nějaká stamilionová investice, si nemohou stěžovat. Mají ale důvod k velkým obavám o svou budoucnost kvůli návrhům na krácení evropského rozpočtu a z našeho pohledu absurdní reformě zemědělské politiky EU, proti kterým jsme také jeli před Vánocemi protestovat do Bruselu.
Co dalšího se v uplynulém roce řešilo na evropské úrovni?
Hlavním tématem byla deregulace a také částečné snižování zelených ambicí. S velkou pompou nyní Evropská unie odložila nařízení, kterými se nikdo ve světě vůbec nezabývá, jako je například to o odlesňování. Mimochodem Brazílie a Argentina už ohlásily, že se podobnými věcmi vůbec řídit nebudou. Maximálně prý dají na některé zboží razítko, aby Evropa měla svých 10 procent ploch, kde se hospodařilo bez rizika odlesňování, na zbytku jim to ale bude jedno.
Nicméně my jsme se zabývali celý rok tím, jak nejméně zatížit celý evropský potravinový řetězec a zároveň splnit požadavky tohoto z našeho pohledu nesmyslného nařízení. Nakonec se povedlo roční odložení, povinnosti do budoucna to pro nás však bude znamenat stejně. Jsme v tom zkrátka těžkopádní, deregulace by měla probíhat rychleji.
Jste členem poradců zemědělského eurokomisaře, není tam vůle jít rychleji?
To sice ano, ale je obecně tristní, že ze zhruba 30 subjektů, které tam takto působí, jsou pouze tři zemědělské a zbytek jsou organizace jako Greenpeace, Birdlife a další uskupení spíš environmentálního zaměření než agrárního. Kdykoliv vystoupím s tím, že nás tlačí obrovské náklady, které nás třeba ve vztahu k Číně dělají naprosto nekonkurenceschopnými, a na druhé straně nízké ceny, protože se sem dováží zboží ze zemí mimo EU a bude stále více, pokud projde obchodní dohoda EU-Mercosur, ozvou se, že nemůžeme snižovat byrokracii a administrativu, protože bychom pak neplnili věci, které po nás Evropané chtějí. To je přece absurdní.
Mimochodem nedávno byla zveřejněna studie, podle které Česko vychází jako jedna z nákladově nejdražších na administraci dotací v Evropě.
Hovořilo se například o zjednodušení byrokratické předpisů – komise již schválila několikátý balík, který měl nadměrnou regulaci odstranit. Jeho příslibem bylo, že bude jedna kontrola na jeden podnik, respektive na jedno ICO ročně. Jak ale vyplynulo z výkladu SZIF, kontrola klidně může trvat i celý rok, navíc SZIF bude muset chránit zájmy EU, tedy se zase příliš velké snižování kontrol nakonec neočekává…
Ano, navíc SZIF má předepsaný určitý počet kontrol, tedy se ani neočekává moc velké snížení. O čem mluvíte, jsem už slyšel, ale my jako zemědělci bychom rádi byli optimističtější. V našich požadavcích nás obrovským způsobem podpořil Evropský parlament, který v první fázi chtěl rovnou zrušit i DZES 5, tedy pravidla na propojenost dotací a ochranu půdy proti erozi. Pak jsme ale bohužel narazili na trialogu, kde jednal Evropský parlament s Evropskou komisí a členskými státy.
Vypadá to, že se Evropská komise trochu zalekla a řekla, že úlevy předpokládala hlavně u ekologických a malých zemědělců. Nepodpořilo nás nakonec ani předsednické Dánsko, které je dlouhodobě hodně zelené. Takže zrušení DZES 5 se nepodařilo, zato vyšla jedna kontrola za rok, u které nakonec bude záležet, jak se k tomu postavíme my jako ČR.
Doufám, že nový ministr zemědělství jako bývalý generální ředitel SZIF to bude umět uchopit nejenom politicky, ale i prakticky, aby ke snížení administrativní zátěže skutečně došlo. Mimochodem nedávno byla zveřejněna studie, podle které Česko vychází jako jedna z nákladově nejdražších na administraci dotací v Evropě. První jsou Slováci a my třetí. A my slýcháme stále to samé, že se kontroly opakují a kontrolují se dokolečka ty samé věci.
To ale deklaroval už končící ministr Marek Výborný, který chtěl kontroly slučovat, aby na jedno místo právě nešla plemenářská inspekce a o chvíli později i veterináři. Takže se mu to nepodařilo?
Myslím, že snaha tam určitě byla, ale úřady to ne vždy dokážou vykomunikovat mezi sebou a projevit určitou míru asertivity. Navíc SZIF má nad sebou supervize od Evropské komise, takže mají také obavy, že když vyjdou zemědělcům vstříc, ve finále se to obrátí pro nim a ještě se budou platit sankce. Prohlášení ministrů a eurokomisařů jsou sice fajn, ale vše naráží na finální komunikaci mezi jednotlivými úředníky.
Bojuje se o evropské dotace
Kdybyste se měl podívat na přicházející rok, co zemědělce čeká?
Nás teď hlavně zajímá obrovský propad v objemu evropských peněz, který má nastat v agrární politice po roce 2027. Vidíme obrovský rozpor mezi tím, že Evropa na jedné straně navrhuje navýšení rozpočtu na 2,1 bilionu, tedy nárůst skoro o 50 procent, a na druhé straně se má v kapitole zemědělství o 22 procent krátit. Vypadá to, že se jako Česká republika nikdy nedočkáme naplnění slibů, které jsme dostali při vstupu do EU, že se z hlediska podpor zařadíme do středu Evropy. Naopak komise vysílá členským státům signály, že peníze nejsou a jednotlivé národy si to mají dofinancovat.
U nás už tento systém známe, viděli jsme ho po začátku invaze Ruska na Ukrajinu, kdy v EU fungoval dočasný krizový rámec, tedy se mohly prakticky posílat peníze zemědělcům bez notifikací s tím, že to nenaruší veřejnou soutěž. U nás se s tím neudělalo prakticky nic a v Polsku byly takto rozděleny čtyři miliardy eur. Prostě v Česku není zemědělství, už kvůli množství zaměstnanců v něm, prioritou. Společnost daleko více zajímá konsolidace veřejných financí, kde se stále řeší, jestli poslední čtyři roky byly úspěšné. Jsme v situaci, kdy se zvyšují výdaje státního rozpočtu, a zatímco dříve se na zemědělství dávala čtyři procenta, dnes jsou to 2,5 a pravděpodobně tento trend bude pokračovat.
Máte nějaká očekávání od nové vlády?
Představili jsme je v rámci společné iniciativy, do které se zapojily prakticky všechny nevládní organizace kromě Asociace soukromého zemědělství ČR. Jsme přesvědčeni, že by bylo dobré nezdaňovat podpory a dotace, protože snížit tímto způsobem podporu, když se zemědělec nakonec nedostane do zisku, není moc v pořádku. Bylo by ideální, kdyby se národní podpory dostaly alespoň na nominální výši roku 2022, tedy na pět miliard korun, a tato výše byla garantovaná do konce mandátu vlády do roku 2029, tedy aby s těmito penězi mohli zemědělci počítat a případně investovat.
Máte představy nikoliv na příjmové, ale na výdajové stránce?
Dlouhodobě řešíme úlevy na sociálním pojištění, na Slovensku se to například podařilo. Od Nového roku se má u dohod o provedení pracovní činnosti, respektive u nárazové sezonní práce, snížit o polovinu. Právě pracovní síla a její zaplacení bude do budoucna největší problém.
Na jedné straně tu máme globální konkurenci, na druhé nám kvůli reportingu a dalším povinnostem rostou náklady prakticky všude. A už to není jenom o Ukrajincích a Bulharech, nyní u nás pracují Filipínci, Mongolové a další cizinci z takto vzdálených zemí. Dlouhodobou otázkou je, jestli příslušníkům těchto národů nenabídnout delší formy zjednodušených pobytů, než nás opustí a zmizí na Západ za lepším.
Jsou nějaké věci, které je na evropské úrovni třeba dodělat?
Zásadní je rozhodně uvolnění pravidel pro nové genomické techniky (NGT). Dánové byli celkem ambiciózní a doufali, že se jim to podaří dotáhnout, což se už asi nestane. Dalším důležitým tématem jsou přípravky na ochranu rostlin, u kterých se naštěstí ještě před Vánocemi povedlo dořešit prodloužení platnosti některých z nich. Stejně se budou používat dál ve zbytku světa, kde povolené jsou a při dovozech potravin se to neřeší. Výsledkem je, že je nakonec výrobci radši registrují mimo Evropu. Pro nás jsou ale také důležité a prakticky bez nich nedokážeme konkurenceschopně pěstovat.
Jaké plodiny s NGT byste chtěli pěstovat?
Velký potenciál vidíme v odrůdách odolnějších vůči tepelnému stresu, suchu nebo jsou rezistentní proti konkrétním škůdcům. Nemusíme pak používat prostředky na jejich hubení vícekrát, což má za následek, že se vyvíjejí ve škodlivé organismy, proti kterým nic nezabírá. Například na Slovensku se pěstitelé teď potýkají se zlatým žloutnutím révy vinné, což je typicky choroba, proti které by bylo dobré mít odolnost. Nejde ale jenom o víno, za chvíli budeme mít problém s rezistencí proti používaným prostředkům i u obilí.
Ve finále mi přijde nefér, že tady prakticky pěstujeme řepku ve srovnání s Čínou nebo Ukrajinou zcela ekologicky, ale prodáváme ji za stejnou cenu. Mimochodem i kvůli podobným věcem chce mít Ukrajina pouze přístup na evropský trh, ale nikoliv být součástí Evropské unie, protože by pak musela plnit omezení, která by její zemědělci aktuálně nezvládli nebo za cenu velkých ztrát.