Ruskou ekonomiku tíží nejen inflace, ale i růst rozpočtového deficitu, který je částečně vyvolaný masivním zbrojením. Do toho klesají příjmy Ruska z ropy a zemního plynu, hospodářský růst výrazně zpomalil. I přesto by to Putinův režim nemuselo položit tak rychle, jak by se mohlo zdát.
„Pokud se podíváte na samotnou ekonomiku, nebude to ta poslední kapka, která přeteče pohár. Není to žádná katastrofa. Dá se to zvládnout,“ říká Maria Snegovová z think-tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). Podle ní by Rusko mohlo pokračovat ještě tři až pět let, odhadovat vzdálenější budoucnost je však podle ní těžké.
Skupina ruských ekonomů v exilu, kteří jsou proti Putinovi, se pak shoduje, že opotřebovací válka může trvat i déle. Schopnost válčit totiž v případě Kremlu „není nijak omezená ekonomickými překážkami“. Západní sankce navíc ruskému energetickému sektoru nezpůsobily dost velkou bolest na to, aby se změnily plány Moskvy, míní Richard Connolly z britského Královského institutu spojených služeb (RUSI).
„Dokud Rusko těží ropu a prodává ji za poměrně rozumnou cenu, má dost peněz na to, aby se nějak protlouklo. Neříkám, že to mají právě růžové, ale disponují dostatkem prostředků, aby ekonomika v Putinových válečných úvahách nehrála takovou roli,“ podotýká. Historické zkušenosti ukazují, že Rusko je ochotnější souhlasit s nevýhodným mírovým urovnáním, pokud se nachází v ekonomické krizi.
Tak tomu bylo třeba na konci první světové války nebo sovětské války v Afghánistánu. Současná ekonomická situace „k tomu však má ještě daleko a bude zapotřebí mnohem většího tlaku na ruskou ekonomiku a mnohem delšího času, než se tak stane“, dodává pro CNN[1] Snegovová. V Rusku už podle ní zřejmě skončil počáteční ekonomický růst spojený s prudkým nárůstem vojenských výdajů a Kreml musí „přenášet břemeno války na ruskou společnost“.
To se projevilo na vyšší dani z příjmů či vyšší DPH, která má vojenské výdaje pomoci financovat. V ruských obchodech rostou ceny, zejména u dováženého zboží. Na rozdíl od Západu však vysoká inflace v zemi „nevyvolává velkou společenskou nespokojenost“, uvádí expertka na Rusko s odkazem na vládní propagandu a represe. A podle Conollyho byla inflace v postsovětském Rusku vždy vysoká, takže spotřebitelé jsou na ni zvyklí. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že meziroční inflace v Rusku bude letos v průměru 7,6 procenta, což je pokles z loňských 9,5 procenta.
Rusko nyní na agresi na Ukrajině vynakládá téměř 40 procent svého rozpočtu, řekl začátkem prosince generální tajemník NATO Mark Rutte. Podle dubnové zprávy Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) tyto výdaje v loňském roce vzrostly o 38 procent ve srovnání s rokem 2023. Jako vítězové z toho vycházejí dodavatelé v oblasti obrany, ale i dělníci. V důsledku toho se snížila ekonomická nerovnost v Rusku, což znamená, že Putin čelí ještě menšímu tlaku ze strany některých sektorů společnosti, tvrdí odborníci.
V souvislosti s ruskou invazí se do velké míry zastavil dovoz zboží ze Západu, což Rusko jednak obchází přes třetí země, ale také rozšířilo výrobu doma. Třeba u textilu, obuvi a základní elektroniky. Některá odvětví tak zaznamenala skokový růst mezd. Na ruskou realitu obrovské výplaty pro vojáky zase povzbudily ekonomický vzestup vzdálených regionů a venkovských oblastí, stejně jako odškodné pro rodiny padlých.
Podle odhadů na Ukrajině zemřelo nejméně 250 tisíc ruských vojáků a celkem se počet ruských ztrát včetně pohřešovaných a zraněných blíží jednomu milionu. Přesto v ulicích ruských měst a vesnic nevidíme protesty ani naštvané matky žádající návrat svých synů a konec války tak, jako tomu bylo třeba za války v Čečensku nebo Afghánistánu. I tento klid snižuje tlak na Putina, aby konečně sedl k jednacímu stolu.
Podle expertů si je Kreml naopak vědom to, že v případě dosažení mírové dohody se do společnosti vrátí velká skupina válečných veteránů, kteří nemají práci a mnozí potřebují nákladnou lékařskou péči. „Z čistě domácího hlediska je v Putinově nejlepším zájmu, aby tato válka pokračovala,“ poznamenává Kimberly Donovanová, ředitelka Iniciativy pro hospodářskou politiku při Atlantické radě.
V dlouhodobém horizontu nicméně narůstání ekonomických problémů Rusy skutečně ohrožuje. Země výrazně čerpá ze svého státního investičního fondu, což Kreml staví před nové dilema, protože se zmenšuje polštář, který kdysi chránil širokou veřejnost před náklady války.„Je těžké si představit scénář, ve kterém by ruská vláda mohla udržet své současné výdaje na obranu bez rozsáhlých a pro širokou veřejnost viditelných škrtů v sociálních výdajích,“ uvádí zpráva Atlantické rady.
Kromě toho nedávné sankce, které Spojené státy a Velká Británie uvalily na ropné společnosti Lukoil a Rosněfť, zvýšily náklady na podnikání v Rusku. „Oni (producenti ropy) přesměrovávají vývoz ropy přes menší ruské společnosti… To vše stojí spoustu peněz,“ upozorňuje Donovanová s tím, že pokud se začnou přísněji vymáhat sankce a zatlačí se na Indii a Čínu, aby přestaly nakupovat ruskou ropu, postoj Kremlu by se mohl změnit. „Čím větší tlak na Rusko vyvineme pomocí těchto sankcí, tím více je bude stát snaha se jim vyhnout,“ dodává.