„Rodokmen“ slov skrývá občas až neuvěřitelné příběhy. Věděli jste třeba, že výraz „parchant“ (panchart), používaný dnes jako urážka, synonymum pro slovo „hajzl“ a dříve pro „nemanželské dítě“, kdysi v němčině znamenal, že nelegitimní potomek byl počat na tvrdé lavici?
Už dlouho jsem si říkal, že by vaše trefné příspěvky stálo za to sepsat nějak dohromady. A teď jsem četl, že vydáváte svoji knižní prvotinu s názvem Jazykovědma a podtitulem Kaleidoskop češtiny.
To bylo tak: jednoho pošmourného podzimního dne mi do e-mailové schránky přiletěl albatros. Konkrétně šlo o nakladatelství Albatros. Zprávu jsem se už chystala vypoklonkovat do spamu, protože pravděpodobnost, že mi bude opravdu psát nakladatelství, je jen o drobet větší, než že se mi ozve ztracený strýček z Ameriky, který mi chce odkázat své miliony. Ale bylo to doopravdy. Vnímám s velkou pokorou, že mi smlouva na knížku tak nějak spadla do klína, zatímco mnoha jiným aspirujícím autorům se to nepoštěstí, ač by si to zasloužili. A dost možná víc než já.
A sem tam padne i podivná otázka, jako proč se syfilis česky řekne příjice. Může za to nejmenovaný obrozenec a dobře mínící falzifikátor Václav Hanka.