Je nás čtrnáct. Dostáváme sklenku místního vína Trento Doc, oblékneme si kuchařské zástěry a seřadíme se u dlouhého masivního stolu, kde je připraveno čtrnáct mističek s moukou, rozšlehané žloutky v hrníčcích, vidličky a kuchyňské stěrky. „Vysypejte mouku na stůl a udělejte z ní kruh,“ začíná lekci vaření šéfkuchař Stefano Rossi.
Jsme v jeho kuchyni v hotelu Lido Palace na severním břehu jezera Garda. A jelikož pro Itálii není typičtějšího jídla než těstoviny, místní šéfkuchař nás učí, jak udělat čerstvou pastu. Na menu jsou ravioli. „Každá rodina v Itálii má na tyto plněné těstoviny svůj recept. My si je připravíme s ricottou, typickým italským sýrem,“ vykládá Stefano Rossi.
Můžeme začít. Na mramorovou linku vysypat mouku, udělat kruh a doprostřed nalít žloutky jako do sopky. Poté pomalu od okraje vidličkou promíchávat obě ingredience a následně je potřeba přejít na ruční práci. „Stoupněte si dvacet centimetrů od linky, ať se můžete pořádně opřít,“ radí šéfkuchař, jak vzít těsto do ruky a hníst na lince, až se vše spojí a vznikne žlutý bochánek.
Nejde tolik o vaření, těstoviny nejsou věda, jde o celkový zážitek. I proto z reproduktorů hrají známé italské hity. Atmosféra je prostě italská. Šéfkuchař přikyvuje, že do jeho kurzů Master of ravioli se nehlásí jen nadšenci do jídla. Někdo si chce zpestřit den u jezera Garda, další si chce popovídat s bossem kuchyně pětihvězdičkového hotelu.
Rossi se chopí velké mísy a začne připravovat náplň. Základ tvoří sýry ricotta, parmazán a peccorino, vůni zajistí citronová kůra z hotelové zahrady, nešetří se pepřem. Pomocník, který na každý pokyn šéfkuchaře zakřičí na celou místnost „Si, chef“, dostal za úkol zpracovat těsto. Prohání jej strojkem na těstoviny, až vzniknou tenounké žluté pláty, které před nás rozloží. Nafasujeme vykrajovátka na dělání úhledných koleček.
Těstovin neubývá. Mám pocit, že toto nebude oběd pro čtrnáct lidí, ale spíš pro celý hotel. Vykrajování se zdá nekonečné. Sýrovou směs šéfkuchař láduje do igelitových pytlíků, ze kterých se po ustřižení rohu stanou dávkovače. Na každé kolečko těstovin přijde dávka.
Stefano Rossi předvádí nejlepší úchyt, byť u toho není potřeba zručný grif. Ten přijde na řadu následně, kdy je vše potřeba „zabalit“ a udělat kulaté ravioli. Lehce postříkat vodou, přehnout kolečko s náplní v půlce, vytlačit vzduch, přilepit, přes palec ohnout a stočit.
„Si, chef!“ zazní kuchyní, protože vaření je na pomocném kuchaři. Ravioli povaří tři čtyři minuty, hodí je do pánve s máslem a šalvějí a vše se servíruje s dýňovou omáčkou a pár stroužky z lanýžů. Oběd chutná dobře. Nešlo nic pokazit, šéfkuchař každý nedostatek napravil. Jsme syti a zbývá závěrečné předání diplomů, společná fotografie. Šéfkuchař poděkuje a jde s pomocníkem uklízet kuchyni.