VIDEA ROKU: Bára Nesvadbová a její vila, krásný byt v Brně a dům z bublin

Bára Nesvadbová bydlí v kouzelném domě^[1]

Bára Nesvadbová nás pozvala do svého dvougeneračního domku na okraji Prahy. Spisovatelce a spoluzakladatelce nadačního fondu Be Charity vyšel v letošním roce nový román a je tak v jednom kole. Ráda se z ruchu velkoměsta vrací do domku plného zvířat, kde každý kout vypráví svůj vlastní příběh.

Přestože je podle svých slov spíše městský člověk, zvykla si Bára Nesvadbová^[2] na bydlení stranou městského ruchu v obklopení přírodou. Rozsáhlá zahrada s bazénem nabízí nádherný výhled na údolí řeky Vltavy a okolní skalnaté svahy. Zahrada, kde na jaře rozkvétají trsy šeříků, je rájem domácích zvířat, ke kterým má Bára odjakživa velmi blízko.

Srdcem domova je obývací pokoj s kuchyní. Právě tady u dřevěného stolu s výhledem do údolí vznikají spisovatelčiny romány. „Snažila jsem se psát v pracovně, ale nakonec jsem stejně vždycky skončila tady. Nejlépe se mi píše po nocích a tady v té místnosti mám pocit, že jsem doma,“ popisuje Bára, které po třech letech vyšel román s názvem Karikatura muže a která se kromě psaní intenzivně věnuje svému nadačnímu fondu.

Chtěli dům jako stodolu, dostali bungalov^[3]

Měli navrhnout dům, který by evokoval staré venkovské stodoly. Jenže architekti ze studia luni přišli s úplně jiným řešením. A výsledek? Spokojení investoři a navíc vítězství v architektonické soutěži.

Rodinný dům, zasazený do krajiny Vysočiny, navrhlo a společně s dodavateli realizovalo architektonické studio luni. Bezbariérový dům lichoběžníkového tvaru se samostatným apartmánem pro hosty je orientovaný na východní i západní světovou stranu.

„Zadání klienta je pro nás to nejdůležitější. Domy navrhujeme tak, aby se v nich budoucím majitelům dobře žilo, proto vždy nasloucháme jejich původní představě. Zároveň ale řešíme potenciál pozemku a potřeby konkrétního místa. Právě proto jsme se už v první fázi od původního zadání odchýlili,“ vysvětluje architektka Nina Ratočka Pevná, spoluzakladatelka studia luni.

Zachraňují horské nádraží Kovářská. Přespat můžete ve vagonech i vechtrovně^[4]

Nádraží Kovářská, dřív Šmídeberk a ještě dřív Schmiedeberg, stojí od roku 1872, kdy se začalo jezdit z Chomutova do Vejprt. Od roku 2006 začala devastace, kterou zastavila až skupina novinářů a milovníků železnice, kteří se rozhodli vrátit opuštěnému místu život. Naposledy krásně opravili vechtrovnu.

Parta lidí se zamilovala do nádraží Kovářská, které stojí na hřebeni Krušných hor v Ústeckém kraji. Spolek Nádraží Kovářská tvoří novináři: Štěpán Macháček, Jakub Vrána, Pavel Polák a Břetislav Tureček, ke kterým se přidaly i jejich manželky a rodiny.

Nechybělo moc a z nádraží v Kovářské v Krušných horách se stala zaplevelená plocha s betonovou budkou pro občasné cestující. Zmizet měla kamenná výpravní budova z devatenáctého století a s ní ohromný genius loci celého prostoru. Demoliční buldozery se chystaly k misi, kterou na stejné trati už završily v Černovicích, Domině, Rusové či ve Vejprtech. Naštěstí to dopadlo jinak.

Brněnský prvorepublikový byt dostal druhou šanci. A fantasticky zazářil^[5]

Rekonstrukce prvorepublikového bytu v Brně citlivě obnovila původní atmosféru s důrazem na historické detaily a nové kvalitní materiály inspirované japonskou estetikou. Nová dispozice nabízí velkorysý a nadčasový prostor. Proměny se ujali architekti ze studia AOSI.

Bytový dům ve kterém se byt 3+1 s plochou 116,9 metrů čtverečních nachází, pochází z 20. let 20. století. Prvorepublikový charakter bytu je definován velkorysými místnostmi s vysokou světlou výškou i spoustou detailů z kvalitních materiálů. Ne všechny se však dochovaly vlivem nevhodných rekonstrukcí.

Důležitým aspektem návrhu bylo obnovení původní atmosféry s moderními prvky. Obnovení spočívalo ve výměně plastových oken za dřevěná kastlová, repasování zdobených zárubní otvorů a navrácení dřevěných parket, které prostupují celým bytem bez prahů.

Nejdražší evropská nemovitost vypadá jako hromada růžových bublin^[6]

Dům po slavném návrháři Pierru Cardinovi, který zemřel v roce 2020, navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierra Bernarda. Od něho jej módní tvůrce koupil v roce 1991. Už název rezidence, Palais Bulles, dává tušit, že nejde o klasickou stavbu.^[7]

Adblock test (Why?)