Od historických center evropských metropolí až po kdysi klidné tropické ostrovy – ve všech těchto destinacích, které dříve bývaly autentické, dnes bojují s přívalem návštěvníků, kteří výrazně převyšují kapacitu místní infrastruktury.
V evropském prostoru doléhá v poslední době masová turistika nejtíživěji na chorvatský Dubrovník, španělskou Barcelonu nebo italské Benátky. Stále více se však v této souvislosti skloňuje také Paříž. Především v atraktivní oblasti a srdci Paříže Montmartru bojují místní s masovou turistikou a „disneyfikací“.
Konkrétním případem, kdy turisté vytlačují místní, je šestapadesátiletý Olivier Baroin, který navíc trpí tělesným postižením. Ještě před patnácti lety, kdy se nastěhoval do bytu v srdci Montmartru, měl podle svých slov pocit, že žije ve vesnici uprostřed Paříže. Příval turistů v průběhu let však jeho ideu velmi rychle zničil.
„Obchody pro místní odsud mizí stejně rychle jako sousedská přátelská atmosféra,“ říká pro AP[1] Baroin. Jejich místo vystřídaly davy lidí se selfie tyčemi. Obchody zde teď prodávají turistické cetky a kavárny se nově roztahují do úzkých uliček. Nadměrný turismus si v někdejší malebné oblasti začal podle místních vybírat svou daň.
Olivier Baroin má podle svých slov všeho dost. Svůj byt dal do prodeje poté, co byly místní ulice prohlášené za pěší zóny, jen aby dokázaly pojmout více procházejících turistů. „Řekl jsem si, že nemám jinou možnost než odejít. Je velmi těžké žít s postižením bez auta a od rána do večera si volat taxi,“ posteskl si bývalý starousedlík.
Turisté se kochají, místní trpí
V důsledku přílišného přílivu turistů se Paříž potýká s dalšími problémy, které omezují především místní. Kromě nedostatku bydlení a extrémních nájmů francouzská metropole dlouhodobě bojuje s bezpečnostními a drogovými problémy, bezdomovectvím, sociálním napětím, protesty a znečištěným ovzduším.
Není divu, že někteří obyvatelé turisticky atraktivních čtvrtí se začali vehementně bránit. Černý transparent vyvěšený mezi dvěma balkony na Montmartru v angličtině hlásá: „Za turistickou pohlednicí je s místními obyvateli starostou špatně zacházeno“. Na jiném transparentu se francouzsky píše, že „obyvatelé Montmartru kladou odpor“.
Kdo si neuloví selfie na Montmartru, jako kdyby nebyl.
Na vrcholu kopce, kde se nad panoramatem města tyčí slavná bazilika Sacré-Cœur, si obyvatelé naříkají nad jevem, který nazývají „disneyfikací“ kdysi bohémské části Paříže. Podle statistik nyní bazilika přitahuje až jedenáct milionů lidí ročně, což je dokonce více než Eiffelova věž. Výsledkem je realita, kdy prostor určený rezidentům okupují tuk-tuky, nekonečné skupinky turistů, fronty na focení a krátkodobé pronájmy.
„Už tady nejsou žádné obchody s potravinami, takže se sem všechno musí dovážet,“ vypráví Baroin, který je nyní součástí protestní skupiny obyvatel s názvem Vivre a Montmartre neboli Život v Montmartru.
Čísla návštěvnosti neustále rostou
Vzrůstající nepokoje jedné z kdysi nejmalebnějších částí Paříže rezonují s napětím v celém městě. Například ve světoznámém muzeu Louvre uspořádali[2] zaměstnanci letos v červnu krátkou, ale zato divokou stávku kvůli chronické přeplněnosti muzea, nedostatku personálu a zhoršujícím se pracovním podmínkám.
Louvre přivítal v minulém roce 8,7 milionu návštěvníků, což je více než dvojnásobek počtu, pro jaký byla jeho infrastruktura navržena.
O tom, kolik času na prohlídku Louvru budete mít, rozhoduje, kdy se postavíte do fronty. Ranní ptáčata frontu vystojí během čtyřicetiminutového čekání, pozdější postojí i 120 minut.
Paříž má jen něco málo přes dva miliony obyvatel. V roce 2024 přivítala 48,7 milionu turistů (jen pro představu, Prahu ve stejném roce navštívilo zhruba osm milionů turistů), což je o dvě procenta víc než v roce předchozím.
Většina z turistů, kteří do města nad Seinou zavítají, míří právě do baziliky Sacré-Cœur jakožto nejnavštěvovanější památky celé Francie. V poslední době však v okolí čtvrti Montmartre více než autentickou atmosféru staré dobré Francie zažijí zábavní park pod širým nebem věnčený stánky se zmrzlinou, suvenýry a pestrobarevným bubble tea.
Evropská města se proti nadměrné turistice už nějakou dobu brání. V Barceloně letos vyšly[3] do ulic tisíce lidí, z nichž někteří s sebou měli vodní pistole. Rozzuření rezidenti požadovali snížení počtu výletních lodí kotvících u barcelonských břehů a omezení krátkodobých turistických podnájmů.
Radní v Benátkách zase začali účtovat vstupné pro jednodenní návštěvníky a celkově omezovat[4] velké skupiny turistů. Úřady v Athénách zareagovaly na problém overturismu zavedením[5] denních limitů pro návštěvníky Akropole, aby tuto starověkou památku ochránily před davy turistů.
Z měst se stávají zombie
Urbanisté varují, že historické čtvrti oblíbených evropských měst se brzy stanou tím, co někteří nazývají „zombie městy“, tedy městy malebnými, ale bez života, jejichž rezidenti jsou vytlačováni krátkodobými návštěvníky. Paříž se snaží zmírnit problémy tím, že tvrdě zasahuje[6] proti krátkodobým pronájmům a nelicencovaným nemovitostem. Tlak na cestovní ruch nejen v Paříži však stále roste.
Podle odhadů OSN by světová populace měla do roku 2050 dosáhnout téměř 10 miliard. S rostoucí globální střední třídou, boomem nízkonákladových letů a digitálními platformami, které cestovatele navádějí ke stále stejným virálním památkám, se v ikonických městech, jako je Paříž, očekává mnohem více návštěvníků.
Podle mnohých je navíc image Paříže marketingově nezničitelná. Mnozí o městě, které se potýká s vážnými problémy, stále přemýšlejí jako o destinaci, kterou je třeba vidět alespoň jednou za život.
Velká koncentrace ikonických památek na relativně malé ploše, pověst módní Mekky, lásky i oblíbenost na sociálních sítích může za to, že Paříž ze seznamu top destinací mnoha cestovatelů jen tak nezmizí. Otázkou zůstává, zda v ní zůstane dostatek místa pro ty, kteří město nad Seinou nazývají svým domovem.