„Děje se mi to celkem často, ale i tak je to pokaždé ponižující. Vyslýchali mě, kladli otázky. Cítila jsem se zrazená. A nakonec jsem stejně toalety musela opustit,“ uvedla třicetiletá žena z Velké Británie.
Už ve čtrnácti letech měla sto devadesát centimetrů. A roky si procházela ve škole šikanou a nepřijetím ze strany spolužáků. Spolužačky ji nebraly do party, protože se cítily zvláštně. „Bylo to velmi náročné období. V takovém věku se cítíte ještě hůř. Všechny takové věci se vás hluboce dotýkají a nechápete, proč se k vám spolužáci chovají tak hrubě,“ pokračovala. Každý extrém podle ní má své výhody, ale také přináší extrémní nevýhody. „Lidé vidí jen to, že si vydělám hodně peněz. Ale ta druhá strana mince není tak růžová,“ míní.
Kvůli šikaně dokonce nedokončila školu a rozhodla se jít rovnou do práce. Několik let pracovala v kanceláři, ale pak se rozhodla, že na své výšce bude vydělávat, a uznala, že je to lepší a finančně výhodnější cesta. „Muži mě teď obdivují a chtějí se setkat se svou obryní. Co bylo dříve negativem, je dnes velké plus. Na světě není tolik obřích žen. Už jsem si zvykla, že se na mě upírají oči lidí na každém kroku. Už vím, že si nemám brát osobně hloupé poznámky lidí, kteří jen nevědí, jak mají na mou výšku reagovat,“ doplnila.
Navíc se rozhodla, že bude podporovat všechny ženy, které jsou vyššího vzrůstu. Zaměřuje se především na šikanu náctiletých dívek, které mají vyšší výšku, a na jejich psychiku. „Je moc důležité, aby si s nimi někdo promluvil. Potřebují pochopení. Myslím, že je důležité, aby lidé pochopili, že být viditelně odlišný může být emocionálně vyčerpávající. A nikdo to nemusí snášet,“ myslí si.