Petr je rodilý Pražan a vždy vyrůstal v bytech v různých částech Prahy, po domě se zahradou nikdy netoužil. Jeho manželka Kristýna sice vyrůstala na vesnici kousek od Prahy a žila v domečku, ale také si tím pádem umí představit práci, kterou to obnáší.
„Oba se cítíme dobře ve staré části Prahy, plné krásných domů, hospůdek a zahrad, ta atmosféra je tu prostě neopakovatelná. Touhle ulicí jsem projížděl několik měsíců nazpět na skútru a říkal jsem si, že tady by se mi líbilo bydlet, a tak jsem začal cíleně v této oblasti hledat. A kupodivu to nebylo nijak složité, do pár týdnů jsme se stěhovali do útulného 2+1 s výhledem do klidného vnitrobloku s pokladem uvnitř – malou hospůdkou, kam můžu chodit na pivko a žena mě kontroluje z okna,“ usmívá se zpěvák.
Majiteli Petr a Kristýna nejsou. „Byt máme v pronájmu a byli jsme rádi, že velké kusy nábytku jako sedačka, skříně a manželská postel už byly součástí a mohli jsme se hned nastěhovat. Popravdě, neumíme si představit stěhovat komplet celý byt, takhle nám pomohli kamarádi s muzikantskými dodávkami a během jednoho dne bylo hotovo,“ popisuje Kutheil.
V bytě se velkou předsíní vchází do kuchyně, které vévodí obří americká lednice. „Z té jsem měl velkou radost, spolu s myčkou a grilem jsem ji získal od sponzora akce Dětský čin roku, které se každý rok účastním. Protože, co si budeme povídat, výdaje na svatbu a výbavu pro miminko, které se narodilo před pár dny, něco spolknou, tak taková výpomoc potěší, ale v první řadě je tato akce moje srdeční záležitost, děti přebírají ocenění přímo na Staroměstské radnici a je to pro ně i pro mě pokaždé velký den,“ rozplývá se zpěvák.
Kdo tady opravdu vaří?
„V kuchyni se víc otáčím já, což moje manželka může potvrdit. Dokonce nejradši vařím taková ta složitá česká jídla s omáčkami a knedlíky, na to jsem expert. Naše rodiny naštěstí bydlí nedaleko, takže i když na přespání místo nemáme, ke stolu na svíčkovou se vejdeme,“ vysvětluje Petr Kutheil.
Na kuchyň navazuje koupelna s rohovou vanou. Ten, kdo zrovna nevaří, z ní tedy povzbuzuje toho druhého? „Tedy přiznám se, že kvůli nedostatku času spíše ze sprchy,“ směje se Petr. „Ale vana se nám teď s miminkem bude hodit. Na koupání a hraní si s prckem ideál,“ těší se zpěvák.
„V obývacím pokoji trávíme nejvíc času a je to i oblíbené místo našeho kocoura Buba, který už je v lehce seniorském věku a stěhoval se se mnou po několika pronájmech. Tady obzvláště oceňuje, stejně jako my, velká okna, která byt krásně prosvětlují. Výhled je do vnitrobloku, takže je tady úplné ticho. Jediné, co občas slyšíme, je cinkání příborů ze zmiňované restaurace, ale zavírá ve 22 hodin, takže pro nás, ponocující muzikanty, žádný problém,“ usmívá se.
Sedačka v obývacím pokoji je pohodlná, a jak Petr se smíchem přiznává, občas na ní nocuje, když jeho chrápání dosáhne nesnesitelné míry a manželka se potřebuje v klidu vyspat. „Občas je to potřeba, na plný úvazek jsme oba učitelé, ve škole jsme se i poznali a tam prostě musíme chodit odpočatí. Práci s dětmi mám hrozně rád, spolu s muzikou jsou to moje dvě velké záliby, jsem dokonce i třídní učitel a doufám, že i oblíbený,“ směje se Petr.
Umění správně odpočívat
A největší relax u televize? Kocour na klíně a masážní bačkory na nohou! „Od někoho jsme tenhle přístroj dostali a není větší potěšení po celodenním běhání než do toho dát nohy, obzvláště v zimě, skvěle totiž i hřeje. Spoustu koncertů máme venku za méně příznivého počasí, tak takový vynález se pak hodí. Ten největší chystáme v letošním roce v Teplicích, kdy bude mít Motorband čtyřicáté výročí. Budeme tam mít velký orchestr, vystoupí s námi i Bára Basiková, Petr Janda a další špičkoví umělci, na to se moc těším, navíc to bude v létě, takže bačkory nebudou potřeba,“ evidentně se těší Petr Kutheil.
Ložnice je celkem prostorná, postýlka pro miminko proto je vedle manželské postele, přebalovací pult s nezbytnostmi pro chlapečka našel místo v obýváku.
A jak se oba těší na bezesné noci a vše, co takové miminko do života přináší? „S manželkou si jako novopečení rodiče zvykáme na méně spánku a hodně lásky. Užíváme si to maximálně. A kdo ví? Třeba bude následovat brzo další, už nejsem nejmladší, tak abych jim ještě stačil,“ směje se Petr.
„Každopádně se těšíme na procházky s kočárkem Prahou, i když si asi na pořádné vycházky počkáme až na jaro. Navíc máme výhodu, že nedaleko Prahy máme ještě chatu, takže příroda nám nechybí. A naše zahrada bude fajn i pro malého, obzvláště až začne běhat. Každopádně nás teď čeká to nejhezčí období v životě,“ dodává na závěr.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.[1]
References
- ^ Rytmus života (casopisy.mafra.cz)